Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vyvolaný - část jedenáctá

 Ocitli jsme se na hlavní ulici kus od brány. Rozhlédl jsem se na obě strany ulice a vykročil doprava. Nebylo to těžké rozhodnutí vzhledem k tomu, že většina lidí mířila tím směrem. Vypadalo to, že kaple s tělem zesnulého krále je tím směrem. A já měl v plánu se na tu mrtvolu podívat. Už z toho důvodu, že jsem čuchal krysu a něco mi na tom celém nesedělo. Protože, pokud krále zavraždí princ, ke komu se lidé obrátí, než k duchovnímu? Nezdálo se mi to a navíc jsem začínal tušit, že to skřítě, které jsem nesl v náručí s tím vším má společného víc, než dává najevo.

Nechali jsme se unášet proudem lidí a po zhruba půlhodinovém plahočení jsme byli na dohled něčeho, co snad mohlo být onou kaplí. Alespoň jsem v to doufal. Začínal jsem totiž necítit ruce, jak jsem držel Kaila. Ale nechat ho jít po svých jsem taky nehodlal, protože bych ho v té záplavě lidí taky mohl ztratit a to jsem rozhodnně nechtěl.

Nakonec se ale můj odhad potvrdil a ona stavba se opravdu ukázala být kaplí s královým tělem. Trvalo další asi hodinu a půl, než nás pustili dovnitř, ale to dle mého názoru mělo hodně co dělat s tím, že jsem stále odmítal sundat kápi. Naštěstí se mi to ale povedlo uhrát na znetvoření obličeje a jelikož ten strážný měl evidentně slabý žaludek, dovolil nám vstoupit i s kápí.

A to bylo jenom dobře, porotože jakmile jsme vstoupili dovnitř, všimnul jsem si jednoho z těch zavšivených kapucáků, se kterýma už jsem měl tu čest. Díky kápi mě naštěstí nepoznali. Jen jsem doufal, že nepoznají ani Kaila. Sice měl taky kápi, ale i tak, nepotřeboval jsem, abysme se s kapucákama prali na svatém místě nad něčími ostatky. Ještě když ty ostatky patřily králi. To jsem se obával, že by se stráže zbláznily.

Pomalu jsme přistoupili k tělu položenému na oltáři a já si v hlavě začínal skládat celou tu věc dohromady. Uvažoval jsem, co všechno o situaci vím a najednou začaly kousky skládanky zapadat do sebe. Co jsem věděl o princi, bylo, že byl mladý, téměř dítě. O Kapucácích jsem věděl, že se nezastaví před ničím. A tedy ani před vraždou. Prohlížel jsem královo tělo a bylo mi jasné, že vraždu nemohlo způsobit dítě.

Smrtelná rána byla za A) hodně vysoko, za B) udělaná mnohem větší silou, než jakou dítě má. A navíc, byla až moc čistá. Byla to profesionální práce, kteoru provedl trénovaný a zkušený zabiják.

A jestli i má další doměnka byla správná, držel jsem v ruce klíč k celé té záhadě. Ovšem, pokud správná byla, buď byl Kail tak dobrý herec, nebo si nepamatoval, kdo je. Doufal jsem v to první, ale opravdu jsem se obával, že je to to druhé.

Opustili jsme s Kailem kapli a já se rozhlížel kolem sebe, jestli někde nenajdu nějáké příhodně zastrčené místo, kde bychom si mohli promluvit.

Na ulici, na které jsme byli, ale žádné takové místo nebylo, tak jsem opět chňapl Kailovu tlapku a vydali jsme se pryč od kaple.

A teprve v tu chvíli jsem si uvědomil, že mi tu něco nehraje. Chvíli jsem uvažoval, co to je, a nakonec mi došlo, že je to Kailovo mlčení. Nepromluvil vlastně od chvíle, co jsme vstoupili do města. Uvažoval jsem proč, ale rozhodl jsem se to nechat být, dokud nenajdeme vhodné místo k rozhovoru.

Poštěstilo se nám o pár ulic dál. Byl tam zarostlý park, který vypadal dočista opuštěný. Zamířil jsem tam a Kail poslušně ťapkal za mnou.

Zapadli jsme do nejzasšího kouta, kde byl obrovský starý strom a pod ten jsme si sedli.

Teprve potom jsem se otočil ke Kailovi a sundal mu kápi, abych mu viděl do tváře. Jeho výraz mě donutil nadzvednout obočí.

Co se tak mračíš?” nedalo mi to a zeptal jsem se.

Já...” začal, ale pak zmlkl.

Ty co?” pobídl jsem ho.

Já toho muže znám,” pronesl potichu.

Takže jsem se nemýlil...” zašeptal jsem. Když jsem zpozoroval jeho nechápavý výraz, pokračoval jsem: “Když jsem viděl královo mrtvé tělo, začal jsem uvažovat. Víš, že nám řekli, že krále zavraždil jeho syn. No, tak poté, co jsem viděl jeho tělo, jsem došel k závěru, že to nebylo možné.

Princ je jenom dítě. Ta rána byla moc profesionální na to, aby ji udělalo dítě. Navíc, když z vraždy krále obviníš prince, ke komu lidé nakonec půjdou pro útěchu?”

To nevím...”

Přeci k duchovním, což jsou kapucáci. Z čehož vyplívá, že pokud někdo neodhalí pravdu, tak kapucáci ovládnou toto království.”

To asi není dobrý, že?” otázal se a naklonil makovičku na stranu.

Ne, to není,” musel jsem se smát.

Uděláme s tím něco?” pokračoval ve vyptávání.

Nevím, jestli to půjde, ale rozhodně to zkusíme.” odpověděl jsem mu.

Potom nastalo ticho, jak jsme se oba ponořili do vlastních myšlenek a uvažovali, co budeme dělat dál.

Odkud krále znám?” zeptal se mě Kail po chvíli.

Možná se ti to nebude líbit,” začal jsem, “ale podle toho, co jsem byl zatím schopný dát dohromady, jsi jeho syn...”

Myslíš?”

Nevím. Hádám. Je moc málo věcí, které o celé situaci vím stoprocentně. Ale rozhodně je to možnost. Nemyslíš?” nadzvedl jsem obočí.

Asi ano...” souhlasil nakonec. Na chvíli se odmlčel a pak pokračoval: “Takže, co uděláme teď?”

Teď,” prohlásil jsem a postavil se. “Teď se půjdeme podívat, jestli se nám nepovede proklouznout do hradu a trochu se tam porozhlédnout.”

Natáhl jsem ruku a pomohl Kailovi na nohy. Potom jsme vyrazili pryč z parčíku a směrem, kde se nad námi tyčilo královské sídlo, které teď bylo dle mých předpokladů zamořeno kapucáky. Nebyla to příjemná představa, že s nimi budu muset zase bojovat, ale pokud to mělo celé dopadnout aspoň trochu dobře, asi nebudu mít na výběr.


 

>>>*♥♥♥*<<<


 

Kdesi v ledové pustině v setsakra studeným hradu se sešlo sedm nejvyšších kněží z řádu Kapucínů. Ukázalo se totiž, že jejich dva nejcenější vězni uprchli. Démon a ten zatracený spratek. Velmistr si byl téměř jistý, že spolupracují, jen nevěděl, proč.

Ovšem, co mu jasné bylo, byl fakt, že se v démonech spletli.

Velmistr Kapucínů – Merfeus – pochopil, že démonické společenství funguje jinak, než jak věřil. A také pochopil, že démoni mají city a smysl pro spravedlnost. A že to rozhodně nejsou krvežíznivé bestie, za které je považoval. Ano, jeho plán byl, aby jeho dva vězni utvořili tým. Jen nepočítal s tím, že utečou. Bylo mu jasné, že lidé budou kolem démonů minimálně opatrní.

Kdyby se mu bylo bývalo povedlo lidi přimět uvěřit, že ten malý spratek k zavraždění krále použil démona, kterého by potom on a jeho sekta zlikvidovali, měl by všechny lidi v hrsti.

Bez prodlev by ho jistě prohlásili králem, dali by mu moc, po které tak toužil. Jenže, teď ta moc byla pryč. Utekla v podobě vzpurného démona a malýho fakana.


 

>>>*♥♥♥*<<<

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Pěkné

Bonny,29. 4. 2013 14:34

Ahoj jsem velmi zvědav na další pokračování

AnnElfwind

portae.estranky.cz,10. 5. 2013 10:41

Ahoj, jsem ráda, že se ti povídka líbí a další část už se píše. Pokusím se co nejdřív ji dopsat, ale radši nebudu nic slibovat. Znám se. :)