Doupě zvrhlíka

Tira se vydala na cestu. Jela dlouho. Směřovala na sever k Velkým vodopádům. Byla na cestě už nejmíň týden, když dojela k okraji bažiny. Nechala koně koněm a dál pokračovala pěšky.
 

V této části Darklandu nikdy předtím nebyla, ale něco jako by ji vedlo tou správnou cestou. Nějáká neviditelná ruka. Tira to uvítala. Sama by již dávno jistě zapadla do bažiny. Postupovala pomalu dál, když uslyšela, jak se něco noří z vody. Byla to hydra. A jaká. Za hydrou byla jen mlha, takže se nedalo rozeznat, co zam je.
Hydra se dunovým hlasem zeptala: "Co tady chceš? A proč mě budíš?"
"Chtěla bych jen projít, za to, že jsem tě vzbudila se omlouvám." pronesla Tira přiškrceným hlasem.
"To máš smůlu děvenko. Kdo mě vzbudí, musí se se mnou utkat."
"V čem?" zeptala se Tira.
"V souboji." pronesla hydra s ledovým klidem. "Chceš-li projít, musíš se se mnou v tom souboji utkat." Dodala ještě.
"Tak dobrá..." souhlasila neochotně Tira. "V čem ten souboj spočívá?"
"Bude to bitva na život a na smrt. A musím tě varovat: Ještě mě nikdy nikdo neporazil." oznámila hydra a rozchechtala se.

Její smích připomínal kdákání slepice.
"Jaké jsou povoleny zbraně?" tázlala se Tira.
"Jen ty, co máš. A já beze zbraní, jako jsou meče, kopí a jiné lidské zbraně." oznámila hydra.