Prolog

Porodní bába spěchala chodbou a bručela si pod fousy, že by se mělo ženám zakázat, aby začaly rodit vprostřed noci. Přeci jenom, jak se má potom jeden vyspat, že? Bába otevřela dveře do královniny komnaty a vstoupila. Krále vyhnala ven a poté se sklonila ke královně, aby pomohla děťátku na svět.

Král chodil před královninou komnatou sem tam. Neměl chvíli stání, jak se těšil na syna, následníka trůnu. Čekal ještě asi deset minut, ale potom se konečně otevřely dveře. Vyšla z nich porodní bába a na tváři se jí zračily chmury. Za ní cupitala služebná, která v náručí nesla dítě.

Jakmile král pohlédl do tváře porodní báby, bylo mu jasné, že se něco stalo. „Co se děje? Co se stalo?“ zeptal se ostře.

„Královna je mrtvá.“ odpověděla bába a sklopila zrak.

„A můj syn?“ pokračoval král ve výslechu.

„Syn?“ zachechtala se bába, „můj králi, je to děvče, máte dceru.“

„Dceru?“ nevěřil král svým uším.

Nakonec se král ale uklidnil. Nebyla to přece vina té holčičky, že není chlapec. Opatrně dcerku od porodní báby převzal a pak oznámil, že se bude jmenovat Fiona.