Doupě zvrhlíka

Ohně žár
a pekla rudé plameny.
Děsivý spár
co drásá horké kameny.

Není to démon, ale skřet
a jeho tváře nevidět.
Zrozen ze zoufalství a zkázy té
do jeho srdce zakleté.

Špičaté uši
a rudá kůže pálící.
Krvavé oči
jak studny do tmy zářící.

Jeho hlas tichý je
jak smrti chropění
Kapičky krve
stékají po zdi vězení.

A za tou mříží z ocele
skřet obklopen je plamenem.
Z cely ven dostat snaží se
naráží do zdi ramenem.

A krev jen stéká po zdi dál
skřet v cele jako by se kál.
Hlava na prsa skloněná
jeho pýcha je zlomená.

A tam, kde dříve ten skřet stál,
měsíc ozáří kaluží pár.
A po něm zbylo jedině,
kaluž a krev, co je na stěně.