Plátky růžové
Jediné světlo do tmy září
růžové plátky na polštáři.
A mezi nimi rudá krev
šerem se plíží tichý zjev.
Lístky se barví doruda
ve stínu skrývá se obluda.
Z drápů jí kape horká krev
temný je její hrůzný zpěv.
Slunce, co vyjde nad obzor
ozáří plátek růžový.
A na polštáři rozprostřen
je krvavý vlas medový.
Pokryté krví jsou medové ty prameny
poklekáš nad ní a jenom krčíš rameny.
Život už dávno odešel z těla,
nestihla udělat všechno, co chtěla.
Tak její duše vrátila se zpět
normálním zrakem ji nevidět.
Ta krása je všem upená,
když dívka byla zazděná.
Za zdí z cihel a kamení
na níž je zlé to znamení.
Zpoza zdi slyšet smutný zpět
co slyší jen ten hrůzný zjev.
Když duch připoután k tělu jest,
nesmí se vydat v dálku cest.
A tam, kde tělo pohřbené,
srdce ducha je zlomené.
A na věky tam bude lkát.
Přemýšlet, co se mohlo stát,
kdyby na plátcích růžových
nebylo těch stop krvavých.
