Doupě zvrhlíka

Jen s mečem v ruce a dýkou za pasem
na cestu osudu sám jen se vydal jsem.
Kráčel jsem spoustou prašných cest
tam, kam mé nohy mne chtěly nést.

Do míst, kde temný oheň sálá v dál
kam každý smrtelník by se vstoupit bál.
Kde démon je ten pravý král
jenž se mi trnem v oku stal.

V oku mne píchá a v srdci bolí
myšlenka na to, co si zvolí.
Zda chladnou ocel, neb lásku mou...
Posečkej na mne, já spěchám za tebou!

Stanu před tebou a ty se usměješ.
Svou rukou mou na meči přikreješ.
Něžně uvolníš prsty mé,
meč na zem hlučně dopadne.

Tvé rty přitisknou se k mým
a já najednou vím.
Odpověď na otázku znám,
už nikdy nebudu sám.

Vždyť dva jsou víc,
než jeden kdy může znát.
Něžný dech sfoukne plamen svic
a my šli spolu spát.