Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


U tří lilií

14. 12. 2010

U trí lilií

   Byla neděle a já jsem byla na tancovačce v hospodě. Venku bouřilo a bylo opravdu to takříkajíc psí počasí. Tančila jsem, ovšem mou pozornost poutal maldý muž, který co chvíli na mne koukal ze dveří, které vedly do altánku za hospodou. Naše pohledy se párkrát setkaly a mne napadaly stále hříšnější myšlenky...
   Zrovna jsem tancovala čtverylku, která se pomalu chýlila ke konci, když jsem zpozorovala, že se do salónku vřítila dívka. Dívka, kterou jsem znala, protože byla služkou v našem domě. Doběhla ke mně a chvíli popadala dech. Voda z ní crčela na podlahu.

   „Je čas,“ řekla jen.

   Přikývla jsem a začala tančit závěrečnou sekvenci čtverylky.
   Hudba utichla a já se naposledy podívala ke dveřím do zahrady. Pořád tam ještě stál a díval se na mne. Na vteřinu jsem se mu zahleděla do očí, následně jsem se ale otočila a zamířila ke dveřím, které vedly ven na ulici.
   Přetáhla jsem si přes hlavu svrchní oděv a vyběhla do toho liáku. Bylo načase zrealizovat můj plán. A jakýže plán jsem to měla?
   Takový, který mne udělá bohatou. Po cestě domů jsem proběhla kolem kostí, které byly nedávno vykopány z hrobů na hřbitově vedle hospody. Měly být přesunuty jinam.
   Na tváři se mi usídlil mrazivý škleb a já znovu v myšlenkách zabloudila ke svému plánu.
   Má ovdovělá matka měla nápadníka. Ovšem mělo to celé takový menší háček. Ten nápadník se předtím dvořil mně. Kdo ten nápadník byl? Nebyl to nikdo jiný, než ten neznámý záhadný z hospody. Věděla jsem, že se tam dnes objeví a proto jsem se rozhodla svůj plán uskutečnit dnes.
   Celá promočená jsem dorazila domů. Služka už tam čekala. Společně jsme vešly do matčiny ložnice. Spala. Nebylo divu, poslední dobou měla chatrné zdraví, tak mnohdy odpočívala. Po většinu času za pomoci prášků na spaní. Zpod pršipláště jsem vytáhla ostrou kost a přistoupila k matčině posteli. Bez sebemenšího zaváhání jsem kost vrazila do srdce ležící ženy a pozorovala, jak se krev rozlévá a následně vsakuje do povlečení.      Stáhla jsem matce z prstu prsten a z krku až nechutně drahý náhrdelník. Podala jsem oboje služce. Ona svůj úkol splnila. Vzala nabízené klenoty, naposledy se uklonila a nadobro zmizela z mého života.
   Naposledy jsem se podívala na mrtvou matku a zprudka vytáhla kost z rány. Seběhla jsem schody do přízemí a utíkala zpět k hospodě. Vešla jsem dovnitř a poté, co jsem trochu upravila zmoklý oděv, jsem se pokusila setřít z vlasů co nejvíc vody, co bylo možné.
   Přešla ke mně jedna z ostatních tanečnic a snažila se mi pomoci alespoň trochu vysušit vlasy.
   „Proč jsi vlastně šla v tom slejváku domů?“ zeptala se. Dost hlasitě. Byla jsem si téměř jistá, že můj budoucí snoubenec, který už zase nakukoval do salónu ze zahrady, to slyšel.
   „Přišli pro mne.“
   „Stalo se něco?“
   „Matka zrovna umřela.“
   Otočila jsem se a zamířila do zahrady, kde stále stál on. Stanula jsem vedle něj a po chvilce ucítila, že jeho ruka uchopila tu mou.
   Táhl mne dále do zahrady. Bez odporu jsem jej následovala. Všude kolem se z nebe linuly provazce vody a hrom práskal v pravidelných intervalech. Vše doplněno o světelnou hru blesků.
   Přitiskla jsem se k němu a užívala si své malé vítězství...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář