Doupě zvrhlíka

 Jeniffer přecházela ve své cele sem a tam a uvažovala, jak z té zapeklité situace ven. Zatím na nic bohužel nepřišla. Trochu jí to vadilo. Protože pokud na něco nepřijde, tak s největší pravděpodobností zemře. Kasim by nedovolil, aby žila, protože pak by byla hrozbou pro jeho moc.

Dívka konečně přestala pochodovat sem a tam a unaveně si sedla rozhrkanou židli, která v cele byla. Celé to vypadalo jako naprosto bezvýchodná situace. Byla zamčená v cele s miniaturním oknem, slamníkem a rozhrkanou židlí a to bylo všechno.

Zavřela oči a povzdechla si. Vypadalo to, že tohle bude její konec. Ano, vypadalo, ale...

Jeniffer najednou zpozorněla. Za jednoou ze zdí zaslechla nějáké škrábání a jiné podivné zvuky. Vypadalo to, že je za ní dutý prostor.

Takže přece jen tu je cesta, pomyslela si dívka. Otázkou je, jak se na ni dostat.

Zvedla se ze židle a šla stěnu prozkoumat. Přejížděla rukama po zdi, až najednou jedna z cihel zapadla dovnitř. Ozvalo se slabé cvaknutí a celá stěna se s tichounkým vrzáním na kovových čepech otevřela dovnitř.

Jeniffer neváhala a vstoupila dovnitř. Neušla ještě ani pět kroků a vchod se opět zavřel.

“Musí tam být nějáký zpětný mechanizmus,” napadlo Jeniffer. “No, ale to je jedno, zpátky stejně jít nemůžu.”

S tím opět vykročila vpřed a doufala, že tajná chodba vede někam pryč a ne do jámy lvové.