Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Dál a dál

7. 9. 2010
V jedné zapadlé vesničce se narodila sedlákovi a jeho ženě holčička. Pojmenovali ji Karol. Jak dívka rostla, začaly se jí hlavou honit divné věci a začaly se jí zdát prapodivné sny.
Zdálo se jí o tom, že je vlk a pobíhá po lese, ale nejhorší bylo, že poslední dobou nacházela na povlečení vlčí chlupy.
Nejprve o tom moc nepřemýšlela, ale pak ji napadlo, že by to mohlo souviset s jejím minulým životem. Osedlala si tedy koně a vydala se do městské knihovny.

 
Následující den se pak podle instrukcí jedné knihy snažila proměnit ve vlka. Zkoušela to celý den, až ji matka začala podezřívat z nějákých nekalých úmyslů, ale na rozhraní dne a noci se jí to povedlo.
A v tom okamžiku jí bylo jasné, že od té doby, co dovršila patnáct let, se tak proměňovala každou noc. Nadchlo ji to a následující noc nešla spát. Těsně před západem slunce se vykradla z domu a přeměnila se ve vlka. Nedaleko statku, kde bydlela, byl les. A právě tam se Karol vydala.

 
V lese narazila na pěšinku, a tak se po ní vydala. Neušla však ještě ani sto metrů a přepadl ji divný pocit, že ji někdo pozoruje. Ohlédla se, ale jediné, co viděla, byla rozhoupaná větvička na nedalekém keři.
Popošla tedy kousek blíž, a v tu chvíli ji do nosu udeřil jakýsi pach. Podvědomí Karol napovídalo, že by to mohl být lidský pach. Nepřemýšlela a dala se na útěk.

 
Po zhruba hodinovém běhu, kdy si myslela, že už pronásledovatele setřásla, se zastavila, aby nabrala dech. Když se zbráborala, pokusila se proměnit zpět do své lidské podoby, ale nešlo to.
Znovu ale zaslechla svého pronásledovatele. A také si vzpoměla, že proměňovat se může jen na rozhraní dne a noci. Aspoň zatím...
Dala se tedy znovu na útěk, ale už nemohla a tak na nejbližší mýtince padla vysílením.

 
Za chvíli se na pěšince, po které přiběhla i Karol, oběvil neznámý muž v plášťi. Karol ho neviděla, ale věděla, že tam je. A teprve teď jí došlo, že to není člověk, protože toho by dávno setřásla. Došlo jí, že neznámý je elf.
Následně omdlela s myšlenkou na to, jací jsou elfové vytrvalí běžci...

 
Karol probudilo sluneční světlo a teplo na tváři. To ji velmi udivilo, protože ve vesničce, kde s rodiči bydlela, byl leden. Otevřela oči a zjistila, že leží na rozkvetlé louce a ne v lese, kde se v noci zhroutila.
Jediné, na co si vzpomínala, byla postava muže, který klečel vedle ní.
Vstala a rozhlédla se kolem sebe, když se před ní zhmotnila ona postava.
"vítej." pronesla postava.
"Ale...kde...kde to jsem?" zeptala se Karol zmateně.
"Jsi v zemi zvané Tristaria a jsi vyvolená." odpověděl.
"Co...cože?" koktala Karol, "Vyvolená? Já?"
"Ano, ty jsi vyvolená a Tristaria potřebuje tvou pomoc." ujistil ji muž s ledovým klidem."
"Mimochodem, jmenuji se Sirnix." dodal pochvíli, "Jestli jsi ochotná nám pomoci, tak pojď se mnou."
Pak se vydal přes louk do lesa.

 
Tři dny trvalo Karol a Sirnixovi, než dorazili do vesnice, kde se měli setkat s Meridonem. Meridon byl Srinixův bratr a on byl ten, kdo měl Karol říci, co ji čeká.
"Karol," oslovil ji, "ty jsi ta, která může spasit tuto zemi. Tristaria je sžírána temnotou, které vládne démon Borgu. Je to mocný kouzelník, kterému dokážeš vzdorovat pouze ty, pokud je mi tedy známo. Musíš se toho ještě hodně naučit, ale jak jsem již řekl, pokud je mi známo, jdi naší jedinou nadějí."
Meridon domluvil a zavládlo ticho.
"Ale jak vám mohu pomoci, když to tady vůbec neznám?" zeptala se Karol.
"Jestli dovolíš, tak se stanu tvým průvodcem." řekl Sirnix.
"A já bych vás také rád doprovázel." přidal se Meridon.
"To... to bych byla ráda." souhlasila vděčně Karol.

 
Na druhý den všichni tři na bujných vranících vyrazili na cestu. Nejprve museli podle plánu, nad kterým seděli dlouho do noci, nalézt dračí vejce, které se podle legendy Dračí dvka nacházelo na severu Tristarie v horách Osudu, kam nikdo, kdo nemusel, nechodil, protože kdo tam šel, se již nevrátil.

 
Po dvou týdnech cesty se na obzoru začaly rýsovat nezřetelné obrysy hor. Již se schylovalo k večeru a tak trojice sesedla z koní a rozdělala oheň. Poté, co povečeřeli pečeného králíka, kterého se cestou podařilo ulovit Sirnixovi, se uložili ke spánku.
Karol ale nemohla usnout. Rozhodla se tedy, že se půjde projít. Zabalila se do pláště a užuž chtěla vyrazit, když uviděla na nedalekém kopci siluetu postavy na koni a s mečem v ruce.
A postava se blížila. Velice rychle... Karol byla tak vyděšená, že byla sotva schopná probudit oba chlapce. Ale když chlapci udiděli postavu, byli rázem na nohou a tasili meče. Smeči a v plné pohotovosti se postavili před Karol.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář