Larus zíral konsternovaně na kus pergamenu a vůbec nevnímal Alexandera, který na něho mluvil...
"Co se to s tebou děje? O jakým drakovi to mluvíš?" ptal se Alexander, ale když ani po pár minutách nedostal žádnou odpověď, dal milému Larusovi prostě facku.
Tím ho trochu probral.
"Co děláš?" divil se Larus, kterýho to tak vyvedlo z míry, až mu pergamen vyklouzl z ruky.
Toho Alexander využil a sebral ho. Když si ho přečetl, obrátil se na Laruse se slovy: "Ty z toho jsi moudrý?"
"Ano." odpověděl ten, "Již jsem to v minulosti absolvoval."
"Cože?" nechápal Alexander.
"Před patnácti lety, když jsem já a mí přátelé cestovali zde po Tristarii, abychom zastavili Borgua, cesta nás zavedla právě sem, do téhle jeskyně. Tehdy jsme tu našli dračí vejce. A tehdy jsme díky němu vyhráli."
"Pořád v tom mám guláš..." postěžoval si Alexander.
"Nevadí. Věříš mému úsudku a mým vzpomínkám?" zeptal se Larus.
"Ano, myslím, že ano."
"Tak v tom případě vezmi to velké zelené vejce uprostřed." nakázal Alexander.
"Seš si jistej?" ujišťoval se ještě projistotu Alexander.
"Ano, naprosto." prohlásil s klidem Larus.
A tak Alexander sáhnul pro Larusem označené vejce a jako tehdy před lety, oběvilo se světlo a dva hrdinové byli přeneseni na jiné místo.
Ale nebylo to místo, kam byli přeneseni Larus a jeho přátelé dříve, před patnácti lety, místo bylo jiné. To místo byla paseka Jednorožců, kde tehdy nalezli nečekanou pomoc.
"Jsme opravdu tam, kde si myslím, že jsme?" zeptal se Larus sám sebe.
"Mno, jelikož netuším, kde myslíš, že jsme a jelikož netuším,kde jsme, tak ti to asi nepovím." odtušil Alexander.
"Já bych mohl." ozval se Larusovi důvěrně známý hlas, i když jej slyšel promluvit jen pár vět.
"Blazi?" zeptal se udiveně.
"Vítej zpátky Sirnixi." promluvil modrý hřebec.
"Sirnix?" zeptal se s přitroublým výrazem na tváři Alexander, "Ten Sirnix?"
"A to jsem chtěl pracovat inkognito..." povzdechl si právě odhalený Sirnix.
"Opět záchrana světa?" zeptal se Blaze.
Sirnix jen kývnul.
"Co s tím vejcem?" vzpoměl si Alexander.
"S jakým?" otázal se Sirnix.
"S tím, co jsme přinesli z té jeskyně, ty pitomče." urazil se Alexander.
"No jo..." vzpoměl si Sirnix, kterému se tahle skutečnost po shledání s Blazem vykouřila z hlavy, "Je tvoje, budeš další jezdec, dračí lord..."
"To zní dobře." usmál se Alexander, "Ale nečekej, že tě budu vozit."
"To bych ani nečekal..." odpověděl sarkasticky Sirnix.
S jednorožci a Blazem strávili několik dalších hodin. Na konci dne se s jednorožci rozloučili a i s Blazem se vydali dále, aby odhalili více o spiknutí a varovali krále Tristarie.
Po Bitvě u jezera Smrti byl totiž ustanoven lidem král a jeho rodová linie stále vládla. Jakby taky ne, když uplynulo jen patnáct let. Ano, král byl starý muž, ale vládl spravedlivě.
"Jak daleko je to do hlavního města Tristarie?" zeptal se Alexander.
"Tak to nevím, řekl bych, že tak týden jízdy určitě." prohlásil Sirnix, "Amaranth je dosti daleko, ale počkej, až ho uvidíš, má zajímavou polohu."
Sirnix se pro sebe na Blazeově hřbetě usmál. Dál se pokračovalo mlčky.
Až zašlo slunce, tak se utábořili. Rozdělali ohýnek a něco málo pojedli. A pak si náhle Sirnix na něco vzpoměl.
"Alexandere, jak dlouho bude asi tvým bývalým druhům trvat, než zjistí, že jsi zmizel?"
"Tak to vážně nevím, ale nikdy si mě nevšímali, takže to možná zjistí až za dlouho, nebo to zjistí hned... Kdo ví..." odpověděl Alexander.
"Pro jistotu budeme držet hlídky." rozhodl Sirnix, "Ty si vezmi tu první, která bude kratší a o půlnoci mě vzbuď, abych hlídku převzal."
"Dobrá." odpověděl Alexander.
Sirnix se poté zabalil do pláště a co nevidět usnul.
