Doupě zvrhlíka

Akira stál ve střehu před zrzkem a pátral v temnotě prosycené Mainou mlhou po potenciálním nebezpečí. Dlouho se nic nedělo a Kait s Mai se mu ztratili z dohledu. Ostatní neviděl vůbec. Mohl jenom slyšet výkřiky a řinčení zbraní.

Deptalo ho, že vůbec neví, co se děje. Pevněji stiskl meč, až mu zbělely klouby na rukou a přinutil se nepolevovat v pozornosti. Těkal očima z místa na místo.

A potom zaslechl z mlhy Maiin hlas: “Ty máš ještě čas, jsou takoví, které musím zničit prvně!”

Tušil, co přijde, ale když se nad ním zjevila s ledovým mečem, který mířil na jeho srdce, v ruce, nebyl schopný udělat vůbec nic. Prostě stuhl, jak ho zachvátil strach.

Nebyl schopný pořádně vnímat, co se kolem něj děje. Vzpamatoval se až tehdy, kdy ho něco odstrčilo stranou. Tvrdě dopadl na zem a podíval se, co se děje. Viděl, jak Kait dopadl na zem a jak se pod ním rozlévá kaluž krve.

Vrhl se k němu nehledě na to, že nad ním byla zuřící Mai. Chtěla si Kaita nechat až jako posledního, aby viděl, jak jeho chráněnec umírá! A on jí to překazil!

>>>*♥♥♥*<<<

Viděl, jak se Mai blíží a jak její meč míří na srdce toho chlapce, co jej bránil a co měl stříbrnou auru. Viděl také, jak chlapec stuhl a nebyl schopný jediného pohybu. Viděl, jak se do rány vrhl ten druhý démon a jak chlapce zaštítil vlastním tělem.

Viděl ho padnout na zem a také viděl, jak se k němu chlapec sehnul a po jeho tváři se koulely slzy. A jeho tělo se najednou samo od sebe pohnulo. Jeho rty zformulovaly slova mocného zaklínadla a na ulici se zablesklo.

>>>*♥♥♥*<<<

Bílé světlo zmizelo a Mai stála sama na prázdné ulici. Ve chvíli, kdy pohlédla na místo, kde ještě před chvílí ležel Kait, pochopila, co se stalo – ten zmetek použil svých schopností, aby ho a toho kluka ochránil! Mai se z hrdla vydral skřek raněné saně a snesla se na zem.

Jediní, kteří zůstali, byli mrtví. A jak Mai pochopila, to byla celá její armáda. Nebo alespoň ta její část, kterou povolala, aby jí pomohla se vypořádat s Kaitem a Akirou. A také najít jeho – jediného démona, byť jen polovičního, který byl nositelem elementu světla. V celé démonní populaci byli jen dva, co uměli ovládat světlo – on a ten chlapec!

Dívka se začala rozhlížet, jestli někde nespatří ten jeho spolek, ale vypadalo to, že on odvedl dobrou práci a přemístil pryč i je, nejen Kaita s Akirou. Povzdechla si a vytáhla z kapsy mobil.

“Všichni ke mně!” vyťýkala prostou SMS a poslala ji všem zbylým přívržencům, které měla.

Počkala, než se uráčili přijít. Přeci jenom, budila je uprostřed noci. Ale zase na druhou stranu, pokud se jim to nelíbilo, neměli se k ní přidávat! Když se před ní konečně všichni schromáždili, odkašlala si a začala mluvit.

“Kait nám upláchl. A může za to on!” začala. “Je vážně zraněný a stříbrný zatím pořádně neovládá své schopnosti. Pokud chceme dobýt svět, musíme začít právě teď! A kde jinde si udělat základnu, než v domě toho spratka!”

Její stoupenci vypukli v jásot a v čele s Mai se vydali polňačkou, která vedla k Akirovu sídlu. Převálcovali bránu a vtrhli do domu.

>>>*♥♥♥*<<<

Isobel probudil neuvěřitelný hluk. Posadila se v posteli a zaposlouchala se. Chvíli nic neslyšlea, ale pak se něco roztříštilo. Pochopila, že to byla váza po babičce. Váza, na které Isobel opravdu lpěla!

Vyskočila z postele a už si malovala, jak toho nezdárného démona zmidlí válečkem na nudle! A Akiru taky! Vracet se takhle pozdě! Kdyby nevěděla, že se ti dva o sebe umí postarat, tak by jim pěkně od plic vynadala!

Seběhla schody dolů a najednou se zarazila. To, co pod schody stálo, vůbec nebyli Kait a Akira! Byla to sebranka cizích lidí! Isobel nepoznávala nikoho z nich!

“Kdo jste?” zeptala se přiškrceným hlasem.

“Noví obyvatelé tohoto domu!” odpověděla dívka, která byla evidentně vůdce skupiny.

“A to jako řekl kdo?” konečně našla Isobel svou brysknost.

“To říkám já!” štěkla dívka a pokynula dvěma chlapcům, co stáli hned za ní. “Zavřete ji do sklepa a nechte ji tam! Zabít ji nemůžeme, ale může sloužit jako dobrá návnada pro toho imbecila! Určitě bude svoji matinku chtít zachránit!”

Maini poskoci popadli Isobel za ruce a vlekli ji ke dveřím, které vypadaly, že vedou do sklepa. Otevřeli je a táhli ji po schodech dolů. Z posledních pár schodů ji shodili dolů na kamennou podlahu. Potom se otočili a opět vystoupali nahoru. Zavřeli dveře do sklepa, ale když je chtěli zamnkout, zjistili, že není klíč.

“Uhněte, vy nemehla!” štěkla Mai a pomocí vzduchu a vody vyrobila ledový klíč, který přesně pasoval do zámku. A díky tomu, že byl zhotoven za pomoci magie, bylo nemožné, aby roztál.

Mai dveře zamkla a klíč pověsila na skobu, která byla vedle zaražená ve zdi.

“Co teď?” zeptal se jeden z Mainých následovníků.

“Teď,” zamumlala Mai. “Teď se zabydlíme!”

Když tohle dořekla, tak se všichni rozeběhli do domu a začali ho prozkoumávat. Mai nad jejich dětinským chováním jenom zakroutila hlavou a sama se pomalu vydala po schodech nahoru.

Otevřela jedny z mnoha dveří, které v druhém patře byly a vybavení pokoje jí potvrdilo, že se jedná o Akirův pokoj. Vstoupila dovnitř a dveře za sebou zase zavřela a začala se prohrabovat chlapcovýma věcma.

Když se dostala k polici s knihami, narazila na jednu malou odřenou knížečku. Otevřela ji a okamžitě věděla, o co jde. I s knihou se posadila do jednoho z křesel a začetla se do vyprávění o uvěznění krále démonů. O Kaitově utrpení.

Po nějáké době ji ale kniha přestala bavit a hodila ji na stolek. Zvedla se z křesílka a vyšla z pokoje. Už chtěla jít dolů do kuchyně, aby si udělala něco k jídlu, ale upoutala ji stopa aury, která vedla do místnosti vedle Akirova pokoje.

Změnila směr a otevřela dveře do toho pokoje. Byla tam hromádka svitků. Mai jeden náhodně vzala do ruky a ve chvíli, kdy jej začala číst, zalapala po dechu! Byl to svitek prvního démona – proroctví o stříbrném!

Sjela pohledem do míst, kde byl podpis a rozluštila ozdobné písmeno S. Sabrilo – první démon a zároveň bůh démonů. Mai opět začínala být vzteklá. Praštila svitkem o zem a vypochodovala ven, aby udala několik rozkazů a rozdělila mezi své podřízené všemožné domácí práce.