Doupě zvrhlíka

"Je tady," zašeptal Kait sotva slyšitelně.
"Cože?" otočil se na něj Akira s nechápavým výrazem ve tváři.
"Ten druhý démon, vím, kde je," vysvětlil Kait.
"Fakticky?" vyvalil Akira kukadla.
"Moc se neraduj," zarazil ho Kait. "Má úkryt někde pod starostovým domem. Slyšel jsem ho zpívat oplzlé písničky a cítil auru."
"Oplzlý písničky!" rozesmál se Akira. "Démon, a zpívá si oplzlý písničky..."
Akira se nedokázal přestat smát ani když se mu to Kait pokoušel vysvětlit. A ten brzo vypěnil, vstal a vrazil chlapci facku. Akira se ublíženě chytil za tvář a do očí se mu hrnuly slzy. Vrhl plačtivý pohled na démona a vyběhl z místnosti. Kait se unaveně svezl na židli a začal si nadávat do pitomců... Chvíli jen tak seděl, ale pak se rozhodl Akiru najít.
Vyndal víno, které ukradl ve starostově sklepě, postavil ho na stůl a vydal se prohledávat dům. Začal Akirovým pokojem, ale bez úspěchu. Prohledal tedy každou místnost, co tam byly. Ale Akira v žádné z nich nebyl. Zbýval tedy sklep a pak venek. Kait zamířil ke dveřím do sklepa a všiml si, že jsou malinko pootevřené. Otevřel je tedy úplně a vstoupil dovnitř. Pomalu scházel dolů a v půlce cesty se zastavil a zaposlouchal se do vzlyků, které zdola zaslechl.
"Takže je tady," zašeptal si pro sebe a pokračoval v cestě dolů.
Zastavil se až na posledním schodě a pohlédl do rohu na postavičku, která tam byla schoulená.
Buď mi jednu vrazí, nebo si to nechá vysvětlit, rozhodl se Kait a pomalu se k plačícímu chlapci vydal. Aniž by cokoli říkal, sedl si k němu a stáhl si ho do náruče a pevně ho sevřel. Akira se nebránil. Naopak se k démonovi natiskl ještě pevněji, jako by měl jinak zmizet.
Démon zabořil chlapci obličej do vlasů a uvažoval, že by mu měl vysvětlit své myšlenkové pochody. A taky se mu omluvit za tu facku. Políbil chlapce do vlasů a pak mu po tváři přejel rukou zářící magií. A stejným způsobem, jako mu vyléčil všechny šrámy od Mainy bandy, mu teď vyléčil zarudlou tvář.
Akira k němu vzhlédl a Kait se na něj usmál. "Nechtěl jsem tak vybuchnout, ale pochop, pokud by býval zjistil, že tam jsem, tak by patrně už ani jeden z nás nežil," pronesl potichu Kait.
"Takže tu opravdu je?" zeptal se Akira. "Já myslel, že sis dělal legraci..."
"Ne, bohužel nedělal," postavil se Kait a natáhl k chlapci ruku. Ten se jí chopil a nechal se vytáhnout na nohy.
"A co s tím budeme dělat?" zeptal se Akira a šel za démonem zpět do kuchyně. Přeci jenom si uvědomil, že má na plotně oběd a jestli chtějí jíst, tak by měl švihat, nebo se mu to připálí a bude to tak leda na vyhození. Předběhl Kaita a sprintoval si to tedy do kuchyně, aby zachránil, co se ještě dá.
A měl štěstí. Ano, sice to už trošku přismahnuté bylo, ale pořád to ještě bylo poživatelné. Začal se tedy otáčet po kucyhni a za chvíli to tam vonělo masem na smetaně a bramborovou kaší. Akira to naservíroval na dva talíře a jeden přistrčil před démona. Druhý na místo naproti němu a už se chtěl jít posadit, když si ho něčí ruce stáhly na klín.
"Nikam," zapředl mu démon do ouška.
"Ale já mám hlad!" zavrčel Akira. "A jestli mě nepustíš, tak ti sním tvoji porci," popadl Akira démonovu vidličku a nabral si z jeho talíře pořádné sousto. Ovšem to by Kait nebyl Kait, aby něco nevyrybařil. Když Akira sousto nesl k ústům, démon se mu naklonil přes rameno a sousto mu drze snědl.
"Héj, to bylo moje!" otočil se Akira na Kaita zamračeně.
"Ne, nebylo, protože to bylo z mýho talíře," zářivě se usmál Kait.
"Ano, ale ty mě nechceš pustit k tomu mýmu!" prskal chlapec.
Kait se jenom usmál a nakonec chlapce pustil. Ten ještě chvíli prskal, ale ani to ho neodradilo se vrhnout na svůj talíř s jídlem.

>>>*♥♥♥*<<<

Když se Mai nepovedlo Akiru nalákat do Nekropole, nakvašeně odkráčela. Zapadla do podniku, vzala si svoje věci a odkráčela s nosem nahoru. Pomalu kráčela k domovu a cestou se zastavila u výlohy klenotnictví a okukovala naušnice. Pak se ale otočila a pokračovala dál svou cestou.
Když stanula před svým domovem, vytáhla z kabelky klíče a odemkla vchodové dveře. Vyběhla schody do svého pokoje a odhodila tam školní věci. Schodila ze sebe jeansy a halenku a místo toho ze skříně vylovila minisukni a tílko, které odhalovalo pupík. Takto vyšňořená zamířila dolů po schodech do sklepa. Ovšem, do sklepa nešla. Místo toho se otočila ke stěně a stlačila kámen, který otvíral tajný vchod.
Vešla dovnitř a vchod zase zavřela. Podívala se na postel, na které se on obvykle rozvaloval. A podivila se, že je tu dnes takové ticho. Ovšem všechno jí docvaklo, když uviděla horu prázdných flašek od whisky a jeho, jak leží na posteli. Mai k posteli přistoupila a pohlédla mu do tváře. Když spal, vůbec nevypadal, že by se chystal zničit svět.
Mai mu odhrnula z tváře neposedný pramen vlasů a dál se kochala pohledem na jeho klidnou tvář. Potom se pro sebe usmála a začala mu po ní jemně přejíždět prsty. Když se neprobudil, dívka se usmála a udělala něco, co už chtěla udělat delší dobu. Pomalu své rty přiblížila k těm jeho a lehce ho políbila. Pak se zase odtáhla, protože odér alkoholu, který z něj táhl, byl přece jenom ještě pořád pekelně silný.
Ovšem ani to jí nemohlo zabránit v tom, aby jeho tělo prozkoumávala rukou. Zajela mu s ní pod košili a dráždila bradavky. Když byly ztvrdlé, začala rukou sklouzávat přes vypracované břicho až k lemu jeho kalhot. Ovšem, když už se chystala za něj rukou zajet, zabránil jí v tom železný stisk na zápěstí.
"Tohle nedělej!" promluvil na ni tichým hlasem, ale bylo poznat, že z něj sálá vztek. Hlavně z jeho očí. Měl co dělat, aby se ovládal.
Potíž byla v tom, že Mai se ovládat přestala. "Já si kurva budu dělat co chcu! A ty do toho nemáš co kecat! Jsi jenom nastrčená loutka! Ty nemáš dovoleno samostatně ani myslet!" ječela na celou tajnou místnost.
Věděl, že má pravdu, tak pod jejím zuživým pohledem trochu zkrotl. Ale jeho představivost Mai ovlivnit nemohla. A on si právě teď představoval, jak ji škrtí, až zmodrá. Začínal tu holku opravdu nenávidět. Potíž byla, že byla silnější, než on kdy bude, takže své představy bohužel nemohl realizovat.
Když Mai viděla, že konečně zkrotl, donutila ho, aby si zase lehnul na postel a dál zkoumala jeho tělo. Opět rukou sjela k lemu jeho kalhot a rozepnula mu jak knoflík, tak zip a rukou zajela dovnitř. Kdyř přes spodní prádlo přejela po jeho chloubě, mohla cítit, že se jeho tělo slabě zachvělo. Jestli slastí, nebo odporem, to nemohla vědět.