Doupě zvrhlíka

>>>*♥♥♥*<<<

Isobel a Kaitovi se povedlo prodat všechny svitky pánovi z antikvariátu. Byl z nich naprosto unešen a i když je ti dva chtěli prodat jenom za symbolickou cenu, nedovolil jim odejít, dokud neakceptovali všechny peníze, které za svitky nabízel. A i když se s ním Isobel o tom handrkovala hodně dlouho, nakonec kapitulovala a peníze přijala.
"Menší příspěvek na Akirovo spoření," prohlásila, když zase oba seděli v autě.
Kait se jenom usmál. "A co bude teď?" zeptal se, když Isobel nastartovala motor.
"Já do práce a tebe mám vysadit kde?" odpověděla Isobel a hodila blinkr. Vyjela od obrubníku a rozjela se po silnici.
"Kde má dům starosta?" zeptal se Kait.
"Na náměstí, proč?" odpověděla opatrrně Isobel.
"Proto, že jsem se ho chtěl na něco zeptat," prohlásil Kait.
"Takže tě mám vysadit tam?" zeptala se Isobel, která mu tuhle lež naprosto zbaštila.
"No, bylo by to fajn," přikývl Kait.
"Tak dobře, to se mi hodí, protože tamtudy je to do mé práce stejně nejblíž," přeřadila Isobel na trojku a sešlápla plyn. Zabočila do ulice směřující k náměstí, projela kolem samoobsluhy a Akirovy školy, která po cestě na náměstí stála, a zaparkovala přesně před starostovým domem.
Kait si vystoupil a počkal, než Isobel odjede. Potom se rozhlédl kolem sebe a když si byl jistý, že ho nikdo nesleduje, vklouzl do boční uličky a obešel dům tak, aby se dostal za něj. Přeci jenom, jeho úmysly nebyly tak čisté, jak je Isobel vyprávěl. Chtěl se přesvědčit o jedné své teorii, o kterou se s Akirou nepodělil. Podle Akirovy teorie byla Mai ten druhý, ale on tomu moc nevěřil. Jistě, když se s ní setkal, cítil, že je silná, ale když později narazil na stopu aury v tunelu, kde byla rozsápána ta žena, nebyla to ta samá, jakou cítil, když se střetl s Mai. Byla mnohem silnější.
Kait stanul před zadním vchodem a zaposlouchal se. Věděl, že Mai bude ve škole, ale netušil, kdo další v domě bydlí a pořád hrozilo, že její otec doma bude. Ale jelikož nic neslyšel, rozhodl se to risknout. Přistoupil tedy ke dveřím a stiskl kliku. Překvapeně zamrkal, protože dveře byly odemčené. Jaká neopatrnost... zamumlal a pootevřel dveře na škvíru. Nakoukl, ale spatřil jenom prázdnou kuchyň. Chvilku čekal, ale když se stejně nikdo neukázal, vklouznul dovnitř a stejně opatrně, jako dveře otevřel, je zase zavřel.
Teprve teď se pořádně rozhlédl. Ovšem v kuchyni nebylo nic zajímavého, tak se rozhodl jít na průzkum domu. Vykoukl z kuchyně a uviděl schody dolů a nahoru. Jelikož předpokládal, že nahoře bude normální obytná část, která ho navíc nezajímala, vydal se dolů. Směrem, kde čul sklep.
Přeci jenom, sklepy byly zajímavé místnosti. A mnohdy se tam našly zajímavé a nečekané věci. Vždyť sklep u Akiry doma toho byl důkazem. Rychle se vydal po schodech dolů, až došel ke dveřím. Vypadaly naprosto obyčejně, ale Kait přeci jenom pro jistotu vytáhl Katanu. Člověk nikdy neví, na co může narazit. S katanou v jedné ruce tedy opatrně vzal za kliku a stiskl ji. Potom zkusil dveře otevřít, ale když to začalo skřípat, okamřitě pohyb zastavil.
Takhle to nepůjde... pomyslel si Kait. Ale ani to mu nezabránilo, aby to nezkusil ještě jednou. Jen tentokrát o poznání pomaleji. Milimetr po milimetru otevíral dveře a při sebemenším náznaku skřípotu strnul a čekal, jestli se někde v domě něco neozve. Přeci jenom, to, co dělal, by se dalo označit za trestný čin... A Kait nebyl zvědavý na to, aby ho někdo zavřel někamd o vězení... Kait byl připravený čelit hodně věcem, ale pokud jde o vězení, tak to by si pak asi někdo šeredně odskákal. Navíc, toho být zavřený měl dost na celý život. Hnusná smradlavá rakev! Zaklel si Kait pro sebe a opět se vrátil k opatrnému otevírání dveří do sklepa.
Konečně byly dveře dostatečně otevřené, aby se mohl protáhnout dovnitř. Jaké ale bylo jeho zklamání, když jediné, co uviděl, byly police s flaškama vína. Jistě, byla to impozantní sbírka, ale rozhodně to nebylo to, co Kait chtěl najít. Přecházel mezi policemi, ale opravdu tam bylo jenom víno. Užuž chtěl zamířit zpět, když ho něco napadlo. Začal vína zkoumat, až našel jedno, co vypadalo, že nebude chutnat špatně. Vzal ho a spokojeně zastrčil pod plášť. Na účet pana starosty, zasmál se a vykročil zpět ke schodům.
Strnul ale v půlce kroku, když uslyšel hlas. A ten hlas zpíval oplzlé písničky! A vycházel zpoza zdi! Co to má být? Pomyslel si Kait a přešel ke stěně blíž. Jak byl u inkriminované stěny stále blíž, začínal cítit silnou auru. Podobně silnou jako ta, co byla v tunelu.
"To není možné..." zašeptal. "Ne tady!"
Na nic nečekal a vydal se rychlým krokem ke dveřím ze sklepa. Už mu záleželo jenom na tom, aby se z tama co nejdřív dostal. Potřeboval co nejdřív mluvit s Akirou. To, na co tady natrefil, totiž nevěstilo nic dobrého. Jenom se modlil, aby ten druhý nezjistil, že tam byl. Kdyby se mu to totiž povedlo, kdo ví, co by se mohlo stát...
Kait rychle vyběhl po schodech a přes kuchyni, která byla naštěstí pořád prázdná, úplně ven. A pak co nejdál od toho domu. Dokud nebude v plné síle, nesmí se k němu ani přiblížit. Mohlo by to vést ke katastrofě. Navíc, kdyby ho ten druhý zabil, kdo by Akiru naučil ovládat své schopnosti? Navíc si slíbil, že ho ochrání a tenhle slib hodlal dodržet.
Vydal se po ulici a zabočil na cestu k Akirově škole. Hodlal tam na něj počkat a okamžitě s ním probrat to, co zjistil a z čeho mu ještě teď běhal mráz po zádech. Stanul před školní branou a opřel se o zeď. Tady na tom fleku hodlal počkat, dokud Akira neprojde branou.

>>>*♥♥♥*<<<

Byl opilý, ale naprosto mu to nevadilo. Věděl, že krom něho v domě teď nikdo jiný není. Přešel k posteli a sebral z nočního stolku láhev whisky. Pořádně si přihnul a pak začal zpívat oplzlé hospodské písničky. A pěkně nahlas. Přitancoval k posteli a svalil se na ni. Zakvákal posledních pár slvo písničky a usnul.

>>>*♥♥♥*<<<

Zazvonilo na konec vyučování a Akira se vyřítil ze školy. Jaké bylo jeho překvapení, když před školní bránou spatřil Kaita.
"Co tady děláš?" zeptal se ho.
"Čekám na tebe," trhnul sebou démon, když ho Akira znenadání oslovil. "Je tu pár věcí, o kterých si musíme promluvit."
"Kaite?" zadíval se chlapec do démonovy až přespříliš vážné tváře. "Co se děje?"
"Pojď, tady o tom mluvit rozhodně nebudu," prohlásil Kait a postrčil chlapce před sebe na cestu domů.
Mlčky kráčeli po cestě podél Nekropole, která vedla směrem k vile, kde bydleli, když za sebou najednou uslyšeli kroky. Otočili se a spatřili Mai, která za nimi celá udýchaná utíkala.
"Co se děje?" zeptal se jí Akira.
"Proč jsi dneska tak utekl?" zeptala se. "Chtěla jsem tě pozvat do Nekropole, dneska tam má být nějáká super akce!"
Ale Akira jenom zakroutil hlavou. "Nemám čas a ani náladu. Abych se přiznal, tak se mi v Nekropoli stejně nelíbí..."
"Ale notak, nebuď labuť," zkoušela to Mai dál a přistoupila k Akirovi blíž.
"Opravdu ne a tohle už nikdy nezkoušej!" odstrčil Mai od sebe vší silou, když se ho pokusila políbit. Potom pohlédl na Kaita, ale ten vypadal, že je duchem někde jinde a jenom v ruce nepřítomně drtil svoji katanu.
Mai to ještě chvilku zkoušela, ale nakonec odběhla z nepořízenou do hučícího klubu a Kait s Akirou se znovu vydali na cestu. Zanedlouho došli na polňačku, která k domu vedla a Akira vklouzl svojí rukou do té démonovy.
"Co?" optal se Kait, kterého to vytrhlo ze zamyšlení.
"Nic," usmál se Akira a ruku trochu víc stisknul.
Kait se usmál v odpověď a pak oba zase pokračovali v cestě. Během pěti minut dorazili domů a oba nejdřív zamířili do kuchyně.
"Tak co, povíš mi už konečně, co se děje?" zeptal se Akira, když začal připravovat oběd.
Kait si povzdechl a pustil se do vyprávění.