Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Poskok v akci

Stín v Nekropolis zatím marně čekal na Dark Angelův návrat. Neklidně přecházel po svých komnatách a každou chvíli vyhlížel z okna.
"Kde sakra vězí?" ptal se sám sebe a pomalu mu začínala docházet trpělivost.
"Poskokůůů!" zařval na malou okřídlenou potvoru.
"Ano?"
"Zaleť za tím vypelichaným křídlem a zjisti, kde vězí!" štěkl Stín.
Potom Poskoka popadl do pazoury a prohodil ho oknem. Poskok chvíli padal, ale pak roztáhl černá blanitá křídla a vydal se po dávno vychladlé stopě Dark Angela.

 
Poskok letěl dlouho. Mnohokrát stopu ztratil a musel se proto vracet. Nakonec ale úspěšně přistál na stejné střeše, že které Dark Angel pozoroval shromáždění. Tam ale stopa už vychladla úplně, takže se nedala dál sledovat.
"Tak a co teď?" bručel si Poskok.
Jelikož byl ale večer, Poskok se jednoduše stočil za komínem a usnul hlubokým spánkem.
Teodor s Aldronem ale nespali. Seděli v rozbořeném domě a ve světle, které Aldron vyčaroval, studovali mapu Stínova hradu, kterou Teodor zběžně načrtl na kus papíru. Už hodnou dobu se dohadovali, kudy by bylo nejlepší vniknout do Stínova hradu, ale zatím všechno zavrhli.
"Říkal jsi, že máme armádu?" zeptal se TEodor najednou.
"Ano, mám pět set mužů, kteří mi jsou věrni." přisvědčil Aldron.
"Tak v tom případě mám plán." řekl Teodor, "Stín se bojů účastní osobně jen když hrozí prohra. To nebude, tak poslouchej: Tví muži odvedou pozornost STínových vojsk a já a ty mezi tím projdem tajnou podzemní chodbou dovnitř. Ty tam půjdeš jako můj osobní zajatec. Těch pár vůjáků, co v Nekropolis zůstanou, ty hravě zvládneme, otázkou alle je, jestli obyčejný meč dokáže prorazit ten Stínům zpropadenej hrudní pancíř. A já se přikláním k tomu, že ne, když přihlédneme k tomu mému snu, co jsem ti o něm říkal..."
"To máš pravdu, nedokáže. Chce to meč Práva a ten se před tisíci lety ztratil." odpověděl Aldron, "Dokud ho nenajdeme, nemůžeme tan plán uskutečnit."
Dále potom spekulovali, kde by mohl být meč Práva. Když šli spát, bylo už po půlnoci.

 
Přesně ve stejnou dobu se Poskok probudil. Rozhlédl se po vhodném příbytku a zrak mu padl na rozbořený domek na kopci za vesnicí.
"Ano, to bude přesně to pravé." pochvaloval si Poskok a roztáhl křídla.
Rozlétl se tmou k domečku. Přistál kousek dál, schovaný za keříkem a začichal. A jelikož nic necítil, rozhodl se, že si tam udělá základnu. Nenapadlo ho, že za to, že nic necítí, může špatný směr větru...
Někdo jiný ale něco cítil. Byl to TEodor a ten smrad ho do nosu udeřil tak silně, že ho to probudilo. Sáhl po meči a vstal ze slamníku. Znovu začichal a vydal se po pachu.

 
Poskok se otičil a z toho, co viděl, málem dostal infarkt. Za ním se tyčil Dark Angel s napřaženým mečem, který mířil na Poskokovo hrdlo.
"Můj pane Dark Angele, posílá mě náš společný pán a vládce. Chce vědět, kde ste tak dlouho a chce, abyste podal hlášení." vychrlil ze sebe Poskok.
"Stín není můj pán a já jem Teodor!" zahřměl Teodor a přitlačil nameč, až po Poskokově krku začal stékat tenoučký pramínek krve.
"Ale..." koktal POskok.
"Mlč!" houkl Teodor, "špehuješ mě, co?!"
"Ne, pane, to nikdy..." rozkleal se Poskok.
"Nelži, jdeš se mnou." rozhodl Teodor a vyřkl jedno jediné slovo.
Teodor byl totiž i čaroděj. Když slovo vyslovil, ve vzduchu se oběvily provazy a Poskoka spoutaly. Jeden konec se potom vznesl do Teodorovy nastavené ruky.
"Tak poď." řekl Teodor a vedl Poskoka dovnitř.
Pak ho přivázal ke sloupu, který se zdál dost pevný.
"Ani se nehni!" přikázal Teodor a sehnul se nad Aldronem.
"Aldrone..." řekl teď už mírnějším hlasem, "máme návštěvu."
Chvíli trvalo, než se Aldron probudil, ale když mu pohled padl na Poskoka, okamžitě vstal.
"Tak copak to tu máme?" zeptal se.
"Poskoka. Slouží Stínovi." odpověděl Teodor.
"Co s ním uděláme?" zajímal se Aldron.
"Každopádně ho nesmíme pustit, protože jsem se před ním zmínil, že už nejsem Stínům služebník." prohodil Teodor.
"Takže ho vyslechneme a potom zabijeme." rozhodl Aldron.
"Ne, musíme ho spálit. Mrtvoly dokáže Stín oživit." řekl Teodor, "Já jsem toho živý důkaz."
"To je pravda." souhlasil Aldron.
"Takže, milý Poskoku, co náš přítel Stín chystá?" zeptal se Teodor.
"Ne, nic vám neřeknu!" vyvřískl Poskok.
"Tak tohle nemá cenu, ten když řekne, že nic neřekne, tak opravdu nic neřekne... " vzdychl si Teodor.
"Abych řekl pravdu, stejně bych ho nejradši rovnou spálil..." přiznal se Aldron.
"Jelikož z něj asi nic nevytáhnem, tak s tebou souhlasím." přisvědčil Teodor.
"Společně?" zeptal se Aldron.
"Společně."
Teodor a Aldron řekli pár slov a okolo POskoka vzplál oheň. Poskok se dal do křiku, že je stihne treest, ale enpomohlo to. Začal tedy prosit a slibovat, ale i to zůstalo bez odezvy. A pak už jen sténal bolestí. Celé to netrvalo ani deset minut. Pak plameny zhasly a poskok byl pryč.
"A teď se už doufám, vyspíme anič, by nás někdo rušil." řekl Teodor.
Oba se znovu uložili na provizorní lůžka a usnuli. A už je nic nevyrušilo.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář