Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Drak Fuarin

"Kde bysme podle tebe měli začít hledat meč Práva?" zeptal se ráno Teorod.
"Podle mě bysme se měli vypravit za drakem Fuarinem. Je nejmoudřejší a nejstarší. Mohl by něco vědět." řekl Aldron.
"A víš, kde ho najdem?" optal se Teodor.
"Myslím, že ano. Moc často se nestěhuje." řekl Aldron.
"Tak jdem hned." rozhodl Teodor.
"Dobře, ale pohybuj se prosimtě po zemi, nebo si tě někdo všimne a sestřelí tě." souhlasil Aldron.
Vyrazili tedy. Vzali si s sebou nějáké jídlo a pak svoje zbraně. Fuarin žil na jihu. Byl to mořský drak a měl rád teplo a moře. Byl stejně starý, jako celá země. To bylo zhruba 1700 let.

 
Teodor a Aldron putovali celý den bez přestávky. Nebylo tedy divu, že když po cestě uviděli hostinec, okamžitě do něj zapadli. Teodor si na aldronovo doporučení musel přes křídla hodit plášť. Nechtěli vzbudit sebemenší podezření.
Naneštěstí ani Teodor s Aldronem nepojali podezření, že něco s hostincem není v pořádku.
V hostinci nebyl jediný host a hostinský vypadal jako démon.
Přesněji, on byl démon, ale to bohužel Teodor s Aldronem nevěděli.
Hostinský démon se jmenoval Driflex. Hostinec postavil, aby tam nalákal lidi, které by mohl zabít a okrást.
Nic z toho ale Teodor s Aldronem netušili a pojedli, jakoby se nic nedělo. Potom si pronajali pokoj a ulehli na lože.
Aldron okamžitě usnul, Teodor ale spát nemohl. Něco mu vrtalo hlavou. Vždycky už to skoro měl, ale pořád to zůstávalo těsně mimo jeho dosah.

 
Jelikož nebyl Teodor tak úplně člověk, zaslechl na schodech kroky. Nejednou, jen tak zničeho nic.
Jelikož mu přišlo, že majitel kroků nechce, aby ho někdo slyšel, rozhodl se, že tomu přijde na kloub.Nejprve ale Teodor pro všechny případy vzbudil Aldrona.
"Co se děje?" zeptal se ten nerudně.
"Podezřelé kroky na schoech." odpověděl Teodor šeptem a co nejstručněji.
"Dobrá, tak to tedy prověříme." odpověěl také šeptem Aldron.
Přešli ke dveřím a Teodor se zaposlouchal. Kroky už neslyšel, zato ale slyšel, jak za dveřmi někdo dýchá.
Naznačil Aldronovi posunky, co slyší. Aldron kývl a naznačil Teodorovi, aby se postavil vedle dveří. Teodor tak učinil a Aldron se natáhl pro kliku. Uchopil ji a podíval se po Teodorovi. Ten pevně uchopil meč a kývl. Aldron tedy co nejrychleji to šlo, rozrazil dveře.
A parádně se podivil tomu, co viděl.
"Co to sakra je?!"
"Démon." odpvěděl suše Teodor, "a jmenuje se Driflex."
"Jste synové smrti!" zachechtal se Driflex.
"Tak to si jen myslíš." zašeptal hrozivě Teodor a švihl mečem.
"Tak snadno to hošánkové nepůjde." posmíval se Driflex a lusknutím prstů kolem sebe vytvořil obranný štít.
"Ať je po tvém, když chceš kouzla, máš je mít." zavrčel vztekle Teodor a vrhl na Driflexe v rychlém sledu několik složitých kouzel.
Driflex je celkem bez problému odrazil. A pak se rozzuřil a začal metat jednu ohnivou kouli za druhou. Všechny byly zaměřené na Teodora. Ten se ale většině vyhnul a ty, kterým se nevyhnul, vychýlil jednoduchými kouzly z dráhy.
Driflex byl tak rozzuřený, nepříčetný a vzteklý, že si vůbec nevšiml, že Aldron tasil meč a plíží se za ním. A tak, když čepel zasvištěla, bylo již pozdě na to, aby Driflex stihl něco udělat. Aldronův meč rozetl jeho lebku na polovic a Driflex se skácel na podlahu.
"Díky." prohodil Teodor.
"Myslíš, že teď už budeme moci klidně spát?" zeptal se Aldron.
"Ano, ale ve vedlejším pokoji. S mrtvolou nespím." řekl Teodor.
A tak se přemístili do sousedního pokoje a zalezli do postelí. Brzy usnuli a bez problémů a dalších nepokojů spali až do rána následujícího dne.

 
Následující den se Teodor a Aldron probudili velice brzy.
"Už abychom vypadli. I když Driflex už nežije, běhá mi tady z toho mráz po zádech." poznamenal Aldron.
"Mluvíš mi z duše." přisvědčil Teodor, "je to tady prokleté a o prokletí já už něco málo vím..."
Sbalili se tedy a co nejrychleji to šlo, hostinec opustili. Putovali dál na jih...

 
Ten den je cesta zavedla do skal. Zhruba v poledne dorazili na rozcestí. Jediný problém byl, že obě cesty, které z rozcestí vedly, vedly víceméně na jih.
Tedy, až na tu, kterou přišli.
"Tak, a kudy teď..." uvažoval Teodor.
"Obě cesty mohou být správné, ale obě také mohou být špatné." řekl Aldron.
"Nebo je správná jedna a bude to sázka do loterie." poznamenal teodor.
"Co kdybychom se rozdělili?" nadhodil Aldron.
Teodor se nad tím zamyslel a pak řekl: "Sice se mi to nezdá, ale bohužel mě nenapadá žádný lepší nápad."
A tak se tedy rozdělili. Teodor šel levou cestou a Aldron pravou.

 
Obě cesty měly stejný cíl, ale každá k němu směřovala jinudy. A obě byly plné nebezpečí...
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář