Spasení 1
Tira stála na útesu nad mořem. Stála tam a pozorovala bílou labuť, která se proháněla nad mořem. Tira zahvízdala a v tu chvíli labuť přilétla k ní. Přistála jí v náruči. Na to se Tira otočila a odešla k lesu. Tira měla kolem pasu připnutý meč, na sobě chlapecké oblečení a vysoké kožené boty.
Les byl hustý a téměř neprostupný. Tira se v něm i přesto skvěle vyznala. Tira totiž v tomto lese vyrůstala. Proplétala se naprosto cílevědomě, až dorazila na paseku. Tam se pásl její vraník. Nasedla na něj a vyrazila po vyšlapané pěšince. Labuť v klíně. Na sklonku dne dorazila na kraj lesa. Ovšem když tam dojela, spatřila temnou postavu, kterou ozařovala černá záře.
"To je divné..." pomyslela si Tira. Na tu planinu, kam ústil les, totiž nikdy nikdo nezavýtal..., kromé Tiry... "Kdo jsi?" zavolala Tira.
Ale nic se neozvalo... Neznámý tam prostě stál a nic... Tira se tedy rozhodla, že pojede blíž. Když byla asi sedum metrů od neznámého, vyslala svoji labuť. Labuť dolétla k cizince, ale když na něm chtěla přistát, vzplála plamenem a zbyla z ní jen hromádka popela.
To ovšem naštvalo Tiru. Vytasila svůj meč a pobídla svého vraníka Darfa. Když se k postavě blížila, povšimla si, že ji obklopuje něco, jako silové pole. Okamžitě zastavila a seskočila. Zvedla kámen a hodila ho po cizinci. Kámen vzplanul stejně, jak předtím labuť.
