Sirael 3
3. 9. 2010
I přes to, že Mrtvé, které vyslal Velitel, dělilo od Simona a Sirael pěkných pár set mil, dostali se tam za pár hodin, protože kdo chce, dovede cestovat velice rychle. A Mrtví většnou chtějí. A i Simon se Siraelcestovali více, než rychle.
Mrtvé jednotky a Sirael se Simonem se střetly na půl cesty.
Mezitím Velitel se vydal k místu, kde byl pohřben Oranis. Rozkaz vykopat ho, se mu nezdál dobrý, ale vzpírat se vůli své paní, to by bylo mnohem horší. Cestou tahal ze země všelijaké mrtvé, procházel i kolem pohřebiště, tam chtěl vytáhnout ze země všechny Jižany, ale něco mu zhatilo plány, nebo někdo.
Pokračoval tedy dál, protože měl málo času. Jeho paní bývala netrpělivá. Cestou se mu podařilo nashromáždit téměř sedm set mrtvých. To nebylo špatné.
Po boji s Oranisem a intrikách Hráze, bylo v celém Starém království plno mrtvých.
K Oranisovu hrobu bylo ještě daleko, ale za Velitelem se již teď táhla armáda obrovských rozměrů. Kdokoli se jim připletl do cesty, byl mrtvý.
Začínalo svítat, tak se Velitel se svým vojskem uchýlili do nedaleké vesničky, kde pozabíjeli lidi a schovali se do domů.
Velitel byl rozhodnut, že všechny mrtvé vesničany večer promění v armádu. Chtěl mít tu největší armádu Mrtvých na světě.
Slyšel o Hrázovi a jeho monhatisícové armádě a chtěl ho překonat. Jeho ego bylo velice ctižádostivé.
♥♥♥
V Desáté a poslední oblasti matka s dcerou byly jak na jehlách. Něco se dělo. Věděly to, ale nevěděly, jesli je moudré odcházet z Desáté oblasti, něco mohlo odejít s nimi.
Matka s dcerou byly dávná Desátá, mometálně si říkala Ann a Sabriel, legendární Abhorsenka a dcera Desáté.
"Musíme jít, něco se děje a mě se to nechce líbit." řekla Ann.
"Asi máš pavdu." přisvědčila Sabriel.
Vstaly a Ann vytáhla Bezejmenný zvonec. Byl nejmenší zevšech a také nejnebezpečněší. Byl ho jedán exemplář a ten vlastnila Ann.
Vzaly se za ruce a Ann zazvonila.
Propadly se podlahou a přistály v Deváté oblasti
"Moment, jak já budu mít tělo?" zeptala se Sabriel.
"To nebude problém, Desátá může všechno, budeš mít své staré tělo." řekla Ann.
Pak s vyday co nejrychleji k První oblasti a k průchodu do života.
Velitel se probudil a pohlédl ven. Byla tma, nastal už večer. To bylo dobré. Vstal a vyšel z domu. Pak svolal svoji armádu a nařídil, ať se seřadí. Sám se jal povolávat duše mrtvých a vytvářet další členy své armády.
Nový členové se zařadili a celý zástup vyrazil na cestu.
"Pohyb, pohyb!" řval velitel a nutil je jít co nejrychleji.
Najednou na zem před ním něco spadlo. Sehnul se. Byl to vzkaz. Pohlédl vzhůru na nočíní oblohu a spatřil Mrchovránu, jak odlétá. To už mu bylo jasné, od koho tento vzkaz je.
"Co mi může chtít?" zamumlal Velitel vyděšeně...
Pak sebral vzkaz a dal se do čtení.
"Veliteli, jestli nesplníš svůj ukol, npřej si mě, máš zpoždění, očekávám, že mi sdělíš dobré zprávy a že vykopáš Oranise co nejdřív."
To bylo všechno. Velitel naškrábal na druhou stranu vzkazu odpověď a zavlal Mrchovránu.
Vzkaz jí předal a pokračoval v cestě.
K ránu dorazili na místo, kde byl zakopaný Oranis.
"Začněte kopat!" nakázal, "Musíme ho co nejrychleji vykopat, než naše paní přijede, aby osobně dohlédla na jeho spojení a znovuzrození!"
Pak zavolal na četu asi dvaceti Mrtvých a dal jim za ukol postavit přístřešky.
Sám se vydal na místo, kde kdysi stával Hráz a dohlížel na to, na co dohlížel teď on.
Vystoupal na kopeček a shlížel na ten chaos dole. Bylo mu to jedno, věděl, že Oranise stejnak vykopou. Ať už tak, či tak.
♥♥♥
Macek, Sirael a Simon kráčeli dál na západ. Byli stále blíž něčemu strašlivému, ale ještě nevěděli, co to je. Cítili přítomnost mocného Mrtvého. To bylo ale všechno.
Teď se prodíali mrtvým lesem, který obklopoval vesničku, kde si chtěli odpočinout, než vyrazí dál na pobřeží.
"Zpomal Macku!" zavolala Sirael.
Museli skoro běžet, aby mu stačili.
"Jo, zpomal, si menší, tak se tady snáze pohybuješ." přidal se Simon.
"Tak dobrá, zastavíme." svolil Macek a sedl si na zem.
Sirael se okamžitě sesula na zem a zůstala ležet.
Simon jen rozdělal oheň a svalil se taky.
Jen Macek dával pozor. Po chvíli se něco mihlo v místě, které bylo přesně za hranicí,kam dohlédl. Pak praskla větvička...
♥♥♥
Z vodopádu, který představoval První bránu vstoupily do První oblasti Sabriel a Ann. Prošly na hranici se Životem a Ann pronesla několik nesrozumitelných slov.
Ann a Sabriel se zhmotnily v Životě a ať užto byl osud, nebo cokoli jiného, ocitly se u mrtvého lesa. Právě u toho lesa, ve kterém se zhroutily Simon a Sirael.
Ann se rozhlížela a spatřila světlo.
"Podívej, támhle je oheň. A necítím tam nic Mrtvého." řekla.
"Tak se tam půjdeme podívat." odpověděla Sabriel.
"Souhlasím." odpověděla Ann.
Vydaly se tím směrem. Kradly se v co největší tichosti. Ale najednou Sabrie pod nohou křupla jedna větvička. V tomhle tichém lese to znělo pomalu jako rána z děla.
"Kruci." zaklela Sabriel.
"Kašli na to." odpověděla Ann a koukala na mýtinku. "Podívej."
Pak ukázala na mýtinku.
"Není to Macek?" vyjekla Sabriel.
"Jo je a je tam taky nynější Abhorsenka." řekla Ann.
Pak vystoupily ze stínu. Macek je zpozoroval.
"Tě pic." kníkl a skočil Sabriel do náruče.
Ta si ho prohlédla a pak pronesla:
"Jsi nějáký podvyživený. Něják špatně tě krmí."
"To je pravda." sohlasil Macek. "Sirael a Simon mi nechtějí nic dopřát."
Ann mezitím přešla ke dvěma spáčům a prozkoumala jejich Výsadní symboly.
"Je to Abhorsenka a zároveň je to vnučka Lirael. A ten kluk, Simon, je to potomek Sama." oznámila Ann.
"To je dobře." řekl Macek, "Mám zato, že se někdo pokouší znovu vykopat Oranise, ale kdo, to nevím."
"Tak je to pravda." zhrozila se Ann. "Já to tušila."
"Musíme se pohnout" řekl Macek, "Ale pochybuju, že tyhle pobudíte."
"Ale jo, to problém nebude, ale nesmíš letět, blbě se tady pohybuje." řekla Ann a znovu přešla ke spáčům.
Společně se Sabriel probudily oba dva.
"Co se děje?" zeptala se Sirael.
"Děje se to, že se někdo pokouší vykopat Oranise." řekla Sabriel.
"Co ste vy dvě zač?" zeptal se rozespale Simon. "A o čem to melete?"
"Já jsem Ann a tohle je Sabriel a meleme o Oranisovi. Někdo se ho pokouší vykopat." vysvětlila jsem.
"Ann se tu neukázala už sto let a Sabriel je mrtvá." odporovala Sirael.
"Teoreticky jo, ale Ann je Desátá a Desátá si může dělat co chce. To ona mě vzala do Desátý oblasti. A teď jsme tady, protože si nás tento svět žádá." vysětlovala Sabriel.
"Mluví pravdu a teď už pojďte." ukončil konverzaci Macek.
Vyrazili tedy. Batohy se zásobami přebraly Ann se Sabriel a tak se jim i přes to, že Sirael a Simon byli vyčerpaní, šlo docela rychle. Kráčeli k vesnici, ale tam je čekalo nemilé překvapení...
Práce na vykopávání Oranise pokročily. Jedna polokoule už byla vykopaná a také se na místě vykopávek stavěla dílna, ve které by mohly být polokoule spojeny.
Tohle všechno bylo dobré, tady šlo všechno podle plánu...
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
