Sirael 2
3. 9. 2010
Mezitím Sirael nepřestávala mít pocit, že je někdo pozoruje. Každou chvíli se ohlížela, ale nikdy nikoho nezahlédla. Pokračovali dál. Rozložily se před nimi pláně. Pláně, na kterých bylo kdysi zavražděno mnoho jižanů.
"Pohřebiště..." zamumlal Macek.
"Co?" vytřeštila oči Sirael.
"Stojíme na pohřebišti. Padlo tu mnoho jižanů a jejich duše byly použity k povstání Oranise. Ale díky dvěma z tvých předchůdkyní a pár dalším lidem se tomu povedlo zabránit." vysvětlil Macek.
"Máš pravdu, je tu cítit Smrt. Je tu přechod. A nechci radši ani vědět, co by mohlo projít na naši stranu." pronesla Sirael, když zapojila smysly vyladěné na Smrt.
"Pojďme dál." vybízel Simon.
"Máš pravdu, tady bychom neměli otálet" řekl Macek. Pak změnil ton: "Nemáte rybu?"
"Náhodou mám." řekla Sirael.
Sáhla do batohu a vytáha jednu z ryb, které tam na její přání přibalili vyslanci. Hodila ji Mackovi.
"Mňauuuuuuu." zavřískl macek radostně a vrhl se po rybě.
Jelikož slunce už zapadalo, rzhodli se rozbít tábor. Simon zapálil oheň a jal se opékat králíka, kterého se mu po cestě povedlo zastřelit. Macek se zakousl do své ryby a Sirael se jala vytvářet ochranný kosočtverec.
Sirael dokončila kosočtverec a pešla k ohni.
"Jak to jde?" zeptala se Simona.
"Celkem dobře." odpověěl a otáčel nabodnutým králíkem.
"To je dobře." na to Sirael.
Pohlédla na oblohu a spatřila roj Mrchovran. Vypadalo to, že se snaží nasbírat informace pro nějákého svého pána.
"Vidíš je?" zašeptala Sirael.
"Ano, nechceš na ně použít Saranet?" nadhodil Simon.
"Ne, tím bychom jen upoutali pozornost jejich pána." řekla Sirael. "Nebo paní."
"Pravda." přisvědčil Simon. "Pojď se najíst, už je to hotové."
V tichosti snědli večeři a Simon si šel lehnout. Sirael zůstala na hlídce.
Dlouho se nic nedělo. Byl už čas, aby Sirael vystřídal Simon. Zvedla se a přešla k místu, kde spal.
"Simone." zašeptala a zatřásla mu ramenem.
"Co je?" zeptal se Simon, "Už je na mně řada?"
"Jo." přisvědčila Sirael.
Najednou zapraskaly větve. Simona a Sirael obklopyla zima. Mrtvá zima.
"Co se..." začal Simon.
"Pšt!" okřikla ho Sirael a sáhla po Saranetu. "Máme společnost asi 50 mrtvých."
"Je šance?" zeptal se Simon šeptem.
"Je, ale není něják valná." přiznala Sirael.
To už bylo vidět, jak z lesa vystupují první řady mrtvých. Bylo jich víc, než padesát. Mohla jich být dobrá stovka. Byli to sice jen Pomocníci, ale bylo jich dost. Sirael čekala ještě chvíli a pak zazvonila na Saranet. Ozval se dlouhý táhlý ton, který Sirael nasměrovala proti mrtvým. Ovládla většinu, Nepřestáala zvonit na Saranet a mezitím druhou rukou vytáhla Kibet.
Sirael zastavila Saranet a rozezněla Kibet. Simon si mezitím připravil Výsadní kouzlo a čekal, zda ho bude potřeba.
Veselý a hravý hlas Kibetu zazněl a většina Mrtvých duší byla donucena opustit svá těla. Zbylo jich jen pár.
Tady nadešla chvíle pro Simona. Vypustil z ruky kouzlo a to se rozštěpilo na 7 paprsků. Přesně tolik zůstalo Mrtvých. Každý z paprsků zasách svůj cíl. Mrtví se sesuli k zemi a duše odešly za Devátou bránu.
"Myslíš, že je poslal, nebo poslala, náš nepřítel, co vystoupil ze Smrti zároveň se mnou, jen na jiném místě?" nadhodila Sirael.
"Netuším." přiznal Simon, "Ale možné to je."
"Dobrá, měli bychom se hnout z místa." řekl Macek, který se právě probral. "Zaspal jsem něco?"
"Jo, zaspal." zavrčel Simon. "Málem nás zlikvidovali Mrtví."
"Tak se hned nerozčiluj, právě proto bychom se měli hnout." řekl Macek.
"Macek má pravdu, měli bychom se hnout, nechci se s tím neznámým nepřítelem střetnout, dokud nebudeme vědět, kdo to je." řekla Sirael.
Vydali se tedy na cestu. Byla tma a moc toho neviděli, ani když si posvítili Výsadním kouzlem. Byli stále na okraji pohřebiště.
"Musíme pryč od toho pohřebiště." řekla Sirael, která si najednou uvědomila, že kdyby někdo povolal Duše, má tu spoustu mrtých těl, do kterých by je mohl dát.
"Pravda, ale kudy?" zeptal se Simon.
"Netuším, kudykoli." odpověděla Sirael.
"Já vás vyvedu, potřebujeme na západ, ta půjdeme na západ." řekl Macek.
Pak se ozval šramot a ze země začali vstvat Mrtví.
"Ne. Znovu né!" zasténala Sirael.
Pak sáhla po Saranetu a zvažovala možnosti.
"Udělej to." zařval Simon a dal se do přípravy kouzla.
"Ne!" zaječel Macek.
Pak se začal měnit. Sundal si obojek a stal se z něj Yrael, omý. Tovr ze začátku.
"Vraťte se tam, odkud jste přšli." zavrčel a pak vyloudil jediný čistý ton.
Zvuk se nepodal žádnému zvonici. Byl to zvuk osmého a posílal všechny tam, kam patří. Mrtví, kteří vstávali ze země, se do ní zase uložili a nastalo ticho. Ticho, které protínal jen zvuk tonu, který zpíval Yrael.
Ale i ten umlkl. Nastalo ticho a v tom tichu se Yrael proměnil zpět ve starého dobrého Macka.
"Musíme pokračovat." řekl a vyrazil na západ.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
