Jdi na obsah Jdi na menu
 


Prolog

V dávných časech, kdy byla země ještě mladá, kdy oblohu brázdila monstra všech tvarů a velikostí, existoval Orb světla, který ničil zlo. Ničil zlo a držel ho za hranicemi.
Ale nic netrvá věčně a jednoho dne byl orb ukraden. A kým? Tím zličincem byl Pteradox. Pták podobný pterodaktylu, ale více démoničtější a schopný lidské mluvy. Orb světla ukradl na příkaz svého pána a vládce - strašlivého lorda Miquona. Jenže osud nebyl nakloněn tak, jak si to temný lord přál a shodou okolností Pteradox Orb světla upustil. A tak se stalo, že se Orb rozbil na sedm kousků, které vítr zanesl na ty nejprapodivnější místa.
Ovšem, když potom Pteradox doletěl za svým pánem a vládcem, musel přijmout velice krutý trest.
"Kde je Orb?!" štěkl podezřívavě Miquon, když ho nikde neviděl.
"Já... můj pane..." začal koktat Pteradox.
"Tak už se konečně vymáčkni!" zařval Miquon začínající brunátnět vzteky.
"Já ho upustil..." schlíple svěsil Pteradox hlavu.
"To asi nebude všechno..." prohlásil uštěpačně Miquon.
"On... on se rozbil..." vykoktal po chvíli snažení Pteradox.
"NE!" zařval vztekle Miquon. Pak, stále šílený vzteky pozvedl ruku a v té se mu zjevil meč. Jediným švihem svému nespolehlivému sluhovi utnul hlavu a ještě stihl uskočit, takže mu proud krve, která vytryskla z rychle chladnoucího těla, nesmáčel boty z pravé dračí kůže.
Pohlédl na tu spoušť a následně zavolal sluhy, aby to uklidili. Když viděl, že sluhové dělají svoji práci, spokojeně si zamnul ruce a otočil se k odchodu. Již stál ve dveřích, když uslyšel, jak se rozlévá voda všude možně. Otočil se a spatřil, jak sluhové rychle utírají tu povodeň, kterou se jim podařilo způsobit.
"Jsem obklopen hlupáky." Miquon obrátil oči v sloup a s nespokojeným brbláním opustil místnost.
Po schodech vystoupal na věž a zamyšleně pohlédl do kraje.
"Pitomec jeden..." zašeptal najednou vztekle, ale jedinou odezvou na jeho slova byl silný závan větru, který mu zcuchal vlasy. A pak najednou...
"Au!" vykřikl Miquon, když ho něco seklo do tváře. Okamžitě z ní vystříkla sprška krve.
Miquon ji znechuceně setřel rukávem a rozhlédl se, aby našel viníka. Jaké bylo jeho překvapení, když v prachu na zemi spatřil ležet něco, co se až podezřele podobalo úlomku z Orbu světla.
Miquon se sehnul a oběkt svého náhlého zájmu zvedl. Po kratším zkoumání, kdy se ukázalo, že ta věc, která mu zhizdila jeho obličej opravdu je střep z Orbu světla, opustil věž a vrátil se dovnitř svého mohutného hradu.
Na prvního sluhu, kterého potkal, štěkl, aby našel a přivedl k němu do přijímací komnaty legendárního Kaina, válečníka, který je proslulý tím, že byl v boji jen jednou poražen. A to bylo právě lordem Miquonem.
Netrvalo dlouho a Kain se dostavil.
"Co si můj pán a mástr ráčí přát tentokrát?" zeptal se a poklekl.
"Najdeš zbývající střepy z Orbu světla," přikázal Miquon.
"Ano, můj pane," přikývnul Kain a vzdálil se, aby vyrazil plnit svůj úkol.
"Orb bude přece jen můj," úlisně si Miquon zamnul ruce. Pak opustil přijímací salón a šel pořvávat na své sloužící.
Cestou narazil na podivné procesí. Asi šest sloužících neslo nosítka a na nich bylo cosi přikryté plachtou. Kapala z toho krev a další tři sloužící ji za procesím snaživě umývali.
Když procesí procházelo, Miquon ze zvědavosti nadzvedl plachtu, i když tušil, co uvidí. A pravdu měl. Na nosítkách opravdu ležel Pteradox.
"Že já je potkal..." vzdychl si Miquon a naštvaně odkráčel řvát na sluhy, kteří ho naštvou leda tak věcma, kterýma ho štvou denně.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář