Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Krkavčí skála 3

>>>*♥♥♥*<<<

 
Mezitím v kobce dole v levém křídle budovy školy se démon Sirin pohodlněji usadil do kouta a sledoval chodbu před svou celou. Každou noc se snažil dostat lidem v hradu do snů, ale nedařilo se. Správně si to vysvětloval tím, že si myslí, že celé tohle je jenom legenda. Nevěřili, že je skutečný a tak je jeho volání nemohlo dostihnout.
Ovšem tuhle noc se mu povedlo do něčího snu proniknout. Teď jen doufal, že ten chlapec, ano, věděl, že to byl chlapec, komu pronikl do snu, udělá to jediné možné, co mohl... Že se přesvědčí, zdali je legenda pravdivá, že přijde sem dolů...
Sirin ve své cele slábl a věděl to. To nic nedělání bylo ubíjející a jediné, co ho mohlo znovu postavit na nohy, byl ten chlapec... Rozhlédl se po svém pochmurném vězení... Jak dlouho už tady byl? Roky? Desetiletí? Staletí...? Nevěděl, čas pro něho ztratil význam...

 
>>>*♥♥♥*<<<

 
Alex zabočil do zapovězeného levého křídla, opět rozsvítil baterku a rozhlédl se. Oproti zbytku hradu to tady vypadalo mnohem víc, jako ve středověku. Nebyly tu žádné koberce, okna neměla skla, ve zdech vězely držáky na pochodně a strop byl místy probořený. Chlapec polkl, nechtěl pomyslet, co by se stalo, kdyby se nějáká část stropu rozhodla zřítit zrovna ve chvíli, kdy pod ní bude procházet...
Zvědavost ale nakonec zvítězila a on opatrně vykročil. Dával si pozor, kam šlape a obezřetně sledoval strop. Nehodlal riskovat, že ho to tu někde zavalí. Pomalu postupoval vpřed a překračoval spadané obrovské kusy stropu.
Na konci chodby spatřil schodiště, které vedlo nahoru, ale bylo celé rozbité a potlučené. A i zábradlí chybělo. Jenže Alex stejně nahoru nechtěl. On potřeboval dolů, do katakomb. Tam a jedině tam si totiž mohl ověřit, zdali je legenda o uvězněném démonovi opravdu jen legendou, nebo zdali démon, který se mu vkradl do snů opravdu existuje...
Začal hledat schody, které by vedly dolů. A štěstí mu přálo, našel je, když obešel kus zříceného stropu a zábradlí. Civěly na něj, jako nějáký rozšklebený chřtán, jako nějáká obluda, která ho chce pohltit... Zaváhal, ale nakonec přeci jen začal pomaloučku a opatrně sestupovat dolů.
Každý schod nejprve ozkoušel, než na něj přenesl celou váhu svého těla. Ovšem netrvalo dlouho a celého ho pohltily prostory pod levým křídlem. Světlo z baterky přestalo být z povrchu vidět a vypadalo to, jako by do levého křídla nikdy nikdo nepřišel...

 
Alex stál pod schody a rozhlížel se, co ho čeká. Posvítil si baterkou na mapu, ale ta mu už nebyla nic platná, neboť katakomby na ní nebyly zakreslené... Pro taky, když tam žáci nemělo mít přístup. Zastrčil tedy nyní už zbytečnou mapu do kapsy a vydal se cestou, která se před nímotevírala.
Chodba byla prázdná a tichá a zvuk Alexových kroků se v ní rozléhal ozvěnou. Pokračoval dál a snažil se našlapovat jak nejtiššeji to šlo. Ozvěna ale byla slyšet pořád.

 
Sirin uvnitř svého vězení slyšel chlapcovy kroky dávno předtím, než by je slyšel jakýkoli normální člověk. Slyšel jej už když sestupoval po schodech. Věděl ale, že to je ještě daleko a tak se jenom pohodlněji opřel a stáhl si kápi více do čela.
Kroky byly stále blíž a démonovy oči za chvíli rozeznaly v dálce chodby malou postavičku, která se obezřetně přibližovala a svítila si na cestu baterkou.

 
Světlo Alexovy baterky se odrazilo od mříží. Byl u cíle své cesty. A jedno už věděl. Minimálně to vězení je pravda. Jestli v něm je nějáký démon, to se teprve dozví. Zvědavost ho poháněla kupředu a chlapec zrychlil. Rychle přešel až k mříži a baterkou si začal svítit dovnitř.
Nejprve to vypadalo, že prostor za ocelovou mříží je prázdný, ale pak kužel světla přejel po postavě v koutě. Byla celá zahalená do černé kápě a prakticky nic z ní nebylo vidět.
"Ha... haló...?" zavolal nejistě Alex.
Žádná odpověď ale nepřišla a chlapec začínal uvažovat, zdali démon, pokud to démon byl, za tu dobu, co tu byl zavřený, nezemřel...
Už už se chystal, že zavolá znova, ale postava se najednou pohla. Pomalu se postavila a ještě pomalejším krokem přešla k mříži, takže stála přímo před chlapcem, který o krok ucouvl.
Sirin si chlapce pobaveně prohlížel, což ten ale nemohl vědět, protože démon měl obličej ukrytý ve stínu kápě. Pak mu ale obličej zvážněl. Ten chlapec vypadal tak nevinně... Nechtělo se mu ho zatahovat do svých problémů... Věděl totiž, že pokud do toho toho chlapce zatáhne, může ho to stát život. A ten chlapec se mu líbil. Byla by ho škoda...
"Ty... ty jsi démon?" zeptal se chlapec stále ještě trochu roztřeseným hlasem.
"Přijde na to..." odpověděl zamyšleně Sirin a jediným plavným pohybem ruky si shodil kápi z obličeje. Odhalil tak delší uhlově černé vlasy a stříbřité oči.
Alex jen vykulil oči. Sirina to očividně pobavilo, protože mu zacukaly koutky. A i když se to snažil skrýt, chlapec si toho stejně všiml.
"Co je tady k smíchu?" vyjel po démonovi s nově nabytým sebevědomím.
To už se Sirin neudržel a rozesmál se naplno. Jeho smích byl nakažlivý a netrvalo to dlouho a Alex se taky rozesmál. A právě v ten moment všechno napětí, které ve vzduchu vyselo, zmizelo.
"Takže jsi démon," potvrdil si chlapec to, co už stejně v hloubi duše věděl. "Nevypadáš jako vraždící bestie z té kroniky, co jsem četl..."
Sirin si jenom vzdychl, posadil se na podlahu své cely a zády se opřel o mříže.
Alex si vzpoměl na úryvek kroniky, kde bylo napsané, kde se nachází klíč. Začal se rozhlížet okolo sebe po zdech, ale žádný klíž neviděl.
Sirin se otočil a když viděl, jak se chlapec rozhlíží, jen smutně řekl: "Ta skoba je támhle, ale klíč si odnesli..."
"Kam?" zeptal se Alex a upřel na démona svoje světle modré oči.
"Nevím, ale není to zas až tak dávno. Odnesl ho takový úlisný chlap, co vypadá jako komorník..."
"Ridley!" prohlásil vítězně Alex.
"Ty ho znáš?"
"Jo, dělá školníka, ale nevěřím mu..."
"Drž se od něj dál," zvážněl Sirin.
"Proč?" nechápal Alex.
"Je nebezpečný..."
"Ale jestli má ten klíč..." začal Alex.
"Nenechám tě kvůli mně riskovat," odmítl to rezolutně Sirin.
"Ale já chci!" trval si Alex na svém.
"Tak dobře," vzdychl si Sirin, "víš, kde má ten komorník pokoj?"
"Ne, ale mělo by to být na mapě..." odpověděl Alex.
"Dobrá." Sirin se na chvíli odmlčel, ale pak pokračoval, "zítra v jednu v noci tady dole spustím povyk. On sem přijde, aby zjistil, co se děje. A ty se mu vloupáš do pokoje a zkusíš najít klíč. Ale nemůžu ti dát víc, než deset minut..."
"Dobře."
"Teď radši běž..." doporučil mu Sirin. Než si to rozmyslím... Nechci, aby se ti něco stalo, mlaičký.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář