Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Krkavčí skála 1

 

Škola, do které rodiče Alexandra poslali, vypadala jako starý hrad z pohádky. Ale on se netěšil. Nechtěl opustit rodinu a jít na internát, ale neměl na výběr. A hlavně, doma to poslední dobou dost skřípalo. Věděl proč, i když rodiče nevěděli, že to ví. Věděl, že se chystají rozvést a i když byl ve svých šestnácti dost starý na to, aby doma zůstal, na jednom se jeho rodiče i přeze všechny hádky shodli – Nechtěli, aby Alex byl uprostřed toho všeho.

A tak tu stál, před tím hradem a pozoroval ocelově šedou oblohu, která hrozila bouřkou. Nakonec se ale odhodlal a zabouchal na bránu. Chvíli trvalo, než se brána se skřípotem otevřela a mladík byl vpuštěn dovnitř.
"Alexander Starlight?" zeptal se postarší muž, který mu otevřel dveře.
"Ano," přikývl chlapec.
"Věci nech tady a pojď se mnou," nakázal muž, kterého Alex hádal na školníka.
Chlapec jen kývl a postavil velkou cestovní tašku na zem. Svůj malý batoh si nadhodil na rameni a vykročil za postavou po obrovském mramorovém schodišti, které vedlo bůhví, kam. Už teď věděl, jak snadné bude se tady ztratit.
Došli před masivní dveře se zlatým klepadlem, na které Alexův průvodce zabušil.
"Dále," ozval se zevnitř hlas.
Chlapec se svým průvodcem tedy vešel. Uvnitř se mu naskytl pohled na útulně zařízenou pracovnu, které vévodil masivní dubový stůl a kožené křeslo na kolečkách, které působilo ve starobylém hradu jako pěst na oko a které bylo otočeno zády k nim.
"Pane, vedu toho nového, Starlighta." Poté se starší muž uklonil a zmizel.
Alex v první chvíli nevěděl, co má dělat, jestli promluvit, nebo ne... A tak jen stál a mlčel, až ho z jeho dilematu vytrhl hlas ředitele: "Posaď se," řekl a s tím otočil své křeslo.
A tak Alex poprvé uviděl Crosse, ředitele Krkavčího vrchu, jak se škola jmenovala. Muž byl poměrně mladý. Ne víc, než třicet. Měl světle hnědé vlasy a černé oči. Oblečený byl dosti neformálně. Což se ale dalo od ředitele internátní školy předpokládat, přeci jen, ne každý má nervy na to, aby chodil každý den v kravatě a obleku.
"Posaď se," znovu se ozval ředitelův hlas. A až teď si Alex uvědomil, že stále stojí. Rychle se posadil na židli naproti řediteli a čekal, co bude dál.
"Změna školy měsíc po zahájení školního roku asi není nic lehkého, ale doufejme, že sem zapadneš," pohlédl na chlapce. "Pokusím se ti vysvětlit, jak to tady chodí:
V centrální části hradu jsou učebny a v horním patře také pokoje učitelů, kteří bydlí moc daleko, než aby mohli každý den dojíždět. Pravé křídlo je vyhrazeno studentům, jsou tam pokoje, společenská místnost, knihovna, herna a počítačová místnost. Do levého křídla je z bezpečnostních důvodů vstup zakázán. Je nestabilní."
Pak se učitel sehnul do jedné ze zásuvek stolu a vyndal několik papírů. Podal je Alexovi s tím, že jedno je rozvrh, druhé mapa a třetí školní řád. Alex jen udiveně koukal na mapu, ale v skrytu duše za ni byl rád.
Ředitel vstal a pokynul Alexovi, aby ho následoval. "Ukážu ti tvůj pokoj," dodal na vysvětlenou.
Vyšli z ředitelny a ředitel Cross ji za sebou zamkl. Pak vykročil chodbou a chlapec ho následoval. Došli do pravého křídla hradu a pak vystoupali až do úplně horního patra.
Bylo v něm podivné ticho. Alex se zarazil. Ve všech ostatních patrech, kterými procházeli, byly slyšet lidské hlasy, hlasy studentů... Cross ale jakoby mu četl myšlenky a řekl: "Bohužel všechna ostatní patra jsou již plně obsazená. Doufám, že ti nebude vadit, že na tomto patře budeš úplně sám." Omluvně se na chlapce usmál.
Alex jen zavrtěl hlavou a Cross mu tedy ukázal na jedny dveře s tím, že jeho věci už tam jsou. Poté se rozloučil s novým studentem a vrátil se k sobě do pracovny. Alex na chodbě osaměl. Vzal tedy za kliku svého pokoje a vstoupil.
V pokoji byla jedna postel, skříň, psasí stůl, židle a nějáké poličky. Alex přešel k oknu, které mělo výhled na nádvoří hradu a zadíval se na rychle tmavnoucí večerní oblohu. Slunce vůbec nebylo vidět, jak byla zatažená. Vypadalo to, že v noci bude pršet.
Chlapci padl pohled na papíry, které mu Cross dal v kanceláři. Jak již zjistil tam, jedno byla mapa, tu dal zatím stranou. Pak si prohlédl druhý papír. Byl to jeho rozvrh a byly tam vypsané i snídaně, obědy a večeře. To bylo dobře, protože o jejich časech se ředitel nezmínil. Alex dál zkoumal rozvrh. Zítra měl chemii, matematiku, angličtinu a literaturu, pak byl oběd a pak dvouhodinovka tělocviku. Nevypadalo to špatně. Zajímalo ho, jaký bude tělocvik na hradě. Doufal v něco zvláštního.
Ale pak mu pohled padl na třetí papír. Rozsvítil, protože už skoro nebylo vidět a sedl si s posledním papírem za stůl. Jak Cross řekl, byl to školní řád. Chlapec ho pročítal. Nejprve tam byly samé klasické body, jako slušné chování, opatrnost, zákaz kouření, krádeží, pak takové věci, jako kdy je večerka a že je v noci zakázáno se pohybovat jinde, než po pravém křídle školní budovy.
Jenže pak, u bodu 20, se chlapec zarazil. Stálo tam, že je zakázáno chodit do sklepení pod levým křídlem hradu a za neuposlechnutí bylo vyloučení ze školy. Chlapce by zajímalo, proč se tam nesmí. Rozhodl se, že si zajde do společenské místnosti a bude doufat, že tam narazí na někoho ze studentů. Chtěl se někoho na to levé křídlo vyptat.
Vstal od stolu, zhasl a zamířil dolů. Sešel až do přízemí a tam začal pátrat právě po společenské místnosti. Našel ji snadno, protože se z ní ozývalo mnoho halasících hlasů. Nejdřívm jenom nakoukl. Bylo tam neskutečně lidu. Ale několik chlapců si ho všimlo a okamžitě ho vtáhlo dovnitř a začalo se představovat.
Vypadalo to, že nemají nové studenty moc často. A nadšení z prváků už po měsíci asi opadlo. Alex byl vtažen do víru dění a mezi nové spolužáky zapadl dřív, než si to vůbec uvědomil. Když se asi po půlhodině všechno trochu uklidnilo, k jednomu klukovi, se kterým měl chodit do třídy, s tím, že se ho vyptá na levé křídlo.
Zapředl s ním hovor. Kluk se mu představil jako Nick. Nakonec padla řeč i na to inkriminované levé křídlo.
"Proč je vlasntě zakázáno tam chodit?" zeptal se.
"Protože je pod ním pohřbený démon," odpověděl Nick.
Alex k němu obrátil oči, které hořely vzrušením. Vždycky měl rád nadpřirozeno.
Ale když Nick viděl jeho pohled, jen se rozesmál. "To je ale samozřejmě jen legenda. Myslím, že pravý důvod je, že by se na nás to křídlo mohlo zřítit. Je dost pobořené a škola nemá peníze na opravu, protože všechny investuje do vybavení zbylých prostor." vysvětlil Nick.
Alex o tom chvíli přemýšlel, ale nakoenc to hodil za hlavu. Omluvil se novým spolužákům, že je po dlouhé cestě sem unavený a s tím se vytratil k sobě do pokoje.
Zavřel za sebou dveře a aniž by se převlékal do pižama, svalil se na psotel. Během pěti minut usnul.

 
Alex stál v prapodivné chodbě, která vedla někam dolů. Chvíli stál, aby jeho oči přivykly tmě, která tam panovala. Pak ale vykročil chodbou dolů. Táhl ho tam nějáký hlas. Velice svůdný hlas...
Alex postupoval stále vpřed. Vpřed, až došel k místu, kde byla chodba zamřížovaná. V mříži byla brána a na ní obrovský stříbrný zámek. Za branou byl prázdný prostor a uprostřed kamenný stůl. A úplně v rohu postava zahalena kápí...
"Pusť mě ven..." šeptal hlas. Teď už Alex věděl, že je to hlas té postavy v koutě. A taky mu došlo, že ho sem zavedl mužský hlas. Velmi milý a přívětivý mužský hlas.
Alexovi připadalo, že by ten hlas mohl poslouchat věčně. Zamiloval si ho a snažil se představit si, jak vypadá osoba, která ho vydává.

 
Alexovým pokojem se rozlehl zvon, který budil všechny žáky školy. Chlapec naštvaně zamručel. Chtěl tam s tím mužem zůstat déle, doufal, že by si tu kápi mohl sundat... Přeci jenom, Alexe by zajímalo, jestli si ho vybájil správně.
A pak pocítil tlak v kalhotách. Ušklíbl se. Ten muž v jeho představách byl přeci jenom opravdu sexy. Vzal si věci a zamířil do umývárky na svém patře. Potřeboval se schladit. Ano, studená sprcha by bodla.
Ano, Alex byl gay a nevadilo mu to. Bral to jako součást sebe a byť to nevykládal každému na potkání, nesnažil se to tajit.

 
Alex vyšel z umvárky, která byla hned naproti jeho pokoji, a vzal si věci na vyučování. Pak i s batohem zamířil podle mapy do jídelny, což byl obrovský sál se spoustou menších stolků. Naproti dveřím bylo vyvýšené podium a tam bylo taky roztroušeno pár stolů. A přesně tam seděli učitelé.
Přesněji, měli sedět. Ještě bylo celkem brzo. A tak jediný, kdo okupoval vyvýšené podium, byl ředitel Cross. I zbytek sálu okupovalo zatím jen prá studentů. Alex zaplul k jednomu stolu v rohu a naházel do sebe snídani. Pomalu ani nevnímal, co jí, jak se myšlenkama neustále vracel ke snu, který se mu zdál.
Podvědomě tušil, kde v tom snu byl, ale bylo zvláštní uvěřit, že legenda o uvězněném démonovi, kteoru mu ve zkratce včera vykládal Nick, by byla pravdivá. Alex měl dobrý nos na dobrodružství a rozhodl se tedy, že si o tomhle zjistí víc.
Vyučování mělo začít až v osum, což Alexovi dávalo ještě zhruba hodinu času. Z kapsy vytáhl mapu a hledal, kde je učebna chemie. Našel ji ve třetím patře hlavní části hradu. Jenže pak mu pohled padl na místnost v prvním patře. Byla to knihovna. Ale ne ta, o které včera mluvil ředitel.
Alexovi se v hlavě zrodil nápad, proto rychle sbaili mapu a popadl batoh. Z jídelny vystřelil rychlostí blesku a po schodech vyběhl do prvního patra. Nikdo tam nebyl, za což byl chlapec rád. Připadal si, jako by se někam vloupával. Knihovnu našel rychle. Ještě se naposledy rozhlédl po chodbě, ale když opravdu nikoho neviděl, tiše vklouznul dovnitř.
Knihovna, ve které se Alex ocitl, nebyla vůbec velká, zato ale byla starobylá. Knihy v policích, které se vypínaly až ke stropu, byly většinou v kůži vázané a vypadaly staře. Chlapec se zamyslel, ale pak začal procházet podél regálů a hledaat. Až úplně v rohu našel jackpot - kroniky školy.
Rychle je začal studovat, ale najít mu úplně tu nejstarší nezabralo moc času. Opatrně ji vytáhl z regálu a položil na okenní parapet, který se k tomu úplně nabízel. Otevřel ji na první straně, kde na něj vybafla krestba hradu tak, jak kdysi vypadal. Byl opravdu starý...
Začal kronikou listovat, ale dlouho na nic ohledně legendy s démonem nenarazil. Až skoro ke konci prvního svazku se písmo změnilo. Bylo roztřesenější a pisatel se snažil asi psát hodně rychle, protože stránky byly posety kaňkami a mnoho částí bylo přeškrtaných.
Alex zalistoval na místo, kde se písmo změnilo a začetl se.

 
Vím, že je tady... Po nocích slýchám jeho kročeje před svou ložnicí... Je jako lovec a já jeho kořist. Vydán mu na milsot a nemilost, píšu tyto řádky v očekávání, že se mi jeho pařáty zaboří do zad... Ty, čtenáři mých řádků, poslouchej a uč se.
Démon, jenž se prochází mým palácem, se jmenuje Sirin. Je jen jedna možnost, jak se tohoto démona zbavit. Je potřeba jej zavřít za stříbrný zámek. Dole v katakombách jsem již démonovi zbudoval vězení. Já, hlava rodu Crossů...

 
U jména Cross se Alex zastavil. Je možné, aby byl ředitel potomek toho muže, co psal kroniku? Alex nevěděl jistě, ale věděl, že by to vysvětlovalo zákaz vstupu do levého křídla. Začínal věřit, že ta legenda je opravdu skutečná...
Pak ale Alex pohlédl na hodinky a zhrozil se. Má již jen deset minut, aby se dostal do třídy. Chvíli bezradně hleděl na kroniku, ale nakonec se rozhodl k dost radikálnímu kroku. Strčil kroniku do batohu a rychle utíkal až do svého pokoje. Tam kroniku schoval pod polštář a upaloval do třídy. Stihl to jen tak tak.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář