Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Bouřka

 

Kapitola 2 - Bourka

 

Chris odložil knihu, kterou právě dočetl a pohlédl na hodiny, které visely nade dveřmi. Bylo sedm večer, nejvyšší čas, aby udělal nějákou večeři a pokusil se medvěda znovu vylákat z jeho brlohu. A když se ještě ozval jeho žaludek, jenom mu to potvrdilo, že je jeho rozhodnutí správné. Vyšel z pokoje a zamířil do kuchyně, aby se podíval, co by na večeři mohl připravit.

Otevřel kuchyňské dveře a zarazil se, protože uvnitř byl Eliot a ládoval se něčím, co vypadalo jako nějáký sendvič.

“Takže pro dva nic chystat nemusím?” zeptal se Chris a zamířil k ledničce. Odpovědi se mu žádné nedostalo. Jenom se pro sebe ušklíbl a vytáhl z ledničky sekanou. Ukrojil několik plátků a naskládal je na krajíc chleba. Na prkýnku a s pořádnou kudlou si to odnesl ke stolu a pustil se do toho.

“Vrať se domů, nepotřebuju tě tady,” vytrhlo Chrise z přemýšlení.

Zvedl hlavu a podíval se na černovláska, který seděl naproti němu. “Možná ti to nikdo neřekl, ale moje mamka a tvoji rodiče se dohodli, že budeme bydlet dohromady, naše dvě rodiny,” odvětil klidně Chris a vložil si do úst další sousto chleba se sekanou.

Eliot se na něj jenom znechuceně podíval, odnesl prázdný talíř do dřezu a odkráčel z kuchyně pryč. Chris nad jeho chováním jenom zakroutil hlavou a pomyslel si, že tuhle frašku hoch nakonec akceptuje.

Dojedl chleba a dal prkýnko do dřezu kde už se vršilo nádobí od Eliotova kuchtění. I když ho nebylo moc. Otevřel myčku a jal se vyklízet nyní čisté nádobí, aby tam mohl naházet to špinavé. Chvilku mu trvalo, než přišel na to, co kam patří, ale aspoň mu to pomohlo se v kuchyni lépe zorientovat. A to určitě nebylo na škodu.

Když bylo všechno nádobí uklizené, naskládal do myčky obsah dřezu a zavřel ji. Na to, aby ji zapínal tam toho ještě bylo málo. Nechal to tedy být a začal hledat něco k pití. V ledničce objevil minerálku a potom ještě celý balík ve skříňce, která byla vedle. Vzal tu vychlazenou a celou láhev si odnesl do pokoje. A teprve tam si uvědomil, že mu celou dobu na laptopu vyhrává hudba. Přešel k němu a vypnul ji.

Posadil se a najel na internet a na e-mail. Vymazal reklamy a spamy a otevřel e-mail se zadáním další práce od univerzity, kde dálkově studoval. Když si zadání pročetl, jenom se ušklíbl, otevřel word a rovnou se pustil do psaní. Byl rád, že uměl docela dobře slovíčkařit, protože práce jako taková nebyl zas až takový problém, zadání bylo docela jednoduché, jen se trochu děsil toho, že se mu nepovede to natáhnout na těch padesát stran.

“No, bude se to muset podařit,” zabručel a dál klapal do klávesnice. Ne, že by to musel stihnout za ten jeden večer, ale nerad věci odkládal na poslední chvíli.

Po hodině usilovného psaní to nakonec zabalil. Přeci jenom, byly prázdniny a to by se člověk neměl přetěžovat. Jelikož studoval dálkově, dostával zadání různých prací i přes prázdniny. Sice ne tolik, jako ve školním roce, ale rozhodně ho nenechali, aby se flákal. A Chrisovi to nevadilo.

Nicméně, pro dnešek toho měl dost. Opět si na notebooku pustil hudbu a přešel ke dveřím na balkon. Otevřel je a vyšel do chladivého letního večera. Opřel se o zábradlí a jenom tak koukal do dálky. Když na něj dopadlo pár prvních kapek deště, zvedl hlavu a uvažoval, jestli by radši neměl jít dovnitř. Nakonec tu myšlenku ale zavrhnul a dál tam stál v dešti. Dovnitř se vrátil teprve, když poprvé práskl hrom.

Koukl na hodiny a zjistil, že je půl jedenácté a že tam stál skoro hodinu. Vzal si věci na spaní a zamířil do koupelny. Mokré oblečení ze sebe shodil na podlahu s tím, že to uklidí potom. Vlezl do sprchového koutu a nechal na sebe stékat vodu. Opřel se o kachličky a jen tam tak stál a relaxoval. Musel si přiznat, že toho má po dnešku dost. Ale na druhou stranu byl docela zvědavý, jestli se někdy přestanou s Eliotem štěkat.

Vypnul vodu a vylezl ze sprchového koutu. Sáhl po ručníku a začal se utírat. Hodil na sebe tričko a kraťasy, ve kterých spal, a vyšel z koupelny. Chtěl ještě něco dělat na počítači, ale zarazil ho pohled na postel, kde byla podezřelá vyboulenina. Chris nadzvedl jedno obočí a přešel k posteli. Sedl si na její okraj a odhrnul přikrývku. Tam na něj vykoukla černovalsá hlava.

“Co tu děláš, smím-li to vědět?” zeptal se Chris zrovna ve chvíli, kdy venku práskl hrom. Eliot sebou při tom zvuku trhl a pověsil se staršímu chlapci na krk.

“Aha, tak přeci jsem ti na něco dobrý?” nadhodil Chris.

“Nemůžu za to,” zavrčel Eliot.

“A kdo za to teda může?” otázal se Chris a vymanil se z černovláskova sevření. Přešel k počítači a vypnul ho.

“Tak kdo za to může?” otázal se znovu a opřel se o desku stolu.

“Nikdo za to nemůže,” zavrčel Eliot a když opět práskl hrom, trhl sebou a přetáhl is peřinu přes hlavu.

“Mám vůbec nějákou naději, že tu nezůstaneš celou noc?” zeptal se Chris a přešel k posteli. Odhrnul pokrývku a vklouzl pod ni. Jedinou odpovědí mu bylo tělo, které se k němu přitisklo, když venku opět zahřmělo. Chris zakroutil hlavou a protočil oči. Přetočil se do pohodlnější polohy a přitáhl si malého potížistu blíž k sobě. Potom zavřel oči a během chvilky spal.

Eliot měl s usínáním větší potíže, ale přítomnost staršího chlapce jej nějákým zvláštním způsobem uklidňovala. Nakonec se mu usnout povedlo, ale i ve spánku sebou vždy podvědomě trhnul, když zahřmělo.


 

Chris se zavrtěl a pomalu otevřel oči. A rychle je zase zavřel, jak ho do nich udeřily sluneční paprsky, které pronikaly do pokoje oknem. Chvilku mu trvalo, než si uvědomil, kde je, ale pak si vzpoměl, že je v domě mamčiných přátel a dělá chůvu jistému černovláskovi, který, jak si uvědomil, se na něho podvědomě lepí.

“Vstávej,” zatřepal Eliotovým ramenem a posadil se.

“Ještě pět minut,” zamumlal chlapec ze spaní a Chris se musel i proti své vůli usmát. To černovlasté stvoření se mu zamlouvalo čím dál víc.

“Jestli nevylezeš z mé postele, než napočítám do tří, tak tě z ní vytřepu a potom tě odtáhnu do sprchy, kde na tebe pustím ledovou vodu,” prohlásil Chris naprosto klidným a mírumilovným hlasem.

Eliot sebou trhl a bleskově se posadil. “To bys neudělal!” zaskučel a rychle z postele vyskočil.

“To nemůžeš nikdy vědět,” usmál se Chris a vystrkal chlapce z pokoje. Zavřel dveře a přešel ke skříni, kam si předchozího dne uložil oblečení. Vytáhl spodní prádlo, černé tričko a rifle. S tím vším přešel do koupelny a položil to na stoličku, která tam byla k tomuto účelu postavená. Posbíral oblečení, které tam po něm večer zůstalo a dal je do koše na špinavé prádlo. Stáhl ze sebe tričko a kraťasy, ve kterých spal a pověsil je na háček vedle ručníku. Vlezl si do sprchového koutu a pustil na sebe vlažnou vodu.

Po chvíli vodu vypl a vyšel ze sprchového koutu, aby mohl spáchat zbytek ranní hygieny. Už oblečený potom vyšel z koupelny a i ze svého pokoje a zamířil do kuchyně, aby si našel něco k snídani.

Zrovna si mazal chleba marmeládou, když vrzly dveře a do kuchyně vklouzl už oblečený Eliot.

“Mám dělat snídani pro dva?” zeptal se Chris a otočil se na černovláska.

“Pro dva, děkuju,” pronesl Eliot potichu a posadil se ke stolu.

“Takže ses rozhodl mě akceptovat?” nadhodil Chris, když před něj pokládal talíř s namazaným chlebem a s druhým si sedal naproti.

“Mám na výběr?” zvedl k němu Eliot pohled.

“No, vzhledem k tomu, jak se naši rodiče rozhodli, řekl bych, že ne,” odpověděl Chris a zakousl se do chleba.

“Ale chůvu stejně nepotřebuju,” zavrčel Eliot.

“Nikdo nikdy neříkal nic o chůvě,” protočil oči Chris. “Ale vzhledem k tomu, jak se bojíš bouřky asi bude lepší, když tu nebudeš sám. A myslím, že tohle byl důvod, proč se tvoji rodiče a moje mamka takto rozhodli, nemyslíš?”

Eliot na něm spočinul pohledem a přemýšlel o tom, co řekl. Byla to pravda, o chůvě nepadlo jediné slovo, to on si usmyslel, že je to důvod, proč tu Chris je. “Asi máš pravdu,” pronesl po nějáké době. “Ale stejně to bude trvat, než tě akceptuju!”

“Ale v noci jsem ti byl dobrej, že?” zasmál se Chris.

“Co po tobě můžu hodit?” zamračil se Eliot a zatnul pěst.

“Nejlépe nic?” usmál se Chris.

“Nepřipadá v úvahu!” zařval Eliot a hodil po něm nakousnutý chleba s marmeládou.

Chris se jenom smál, když před sebe nastavil ruce, aby mu chleba nepřistál na obličeji. “Za tohle tě budu muset potrestat,” prohlásil, když se zvedal ze židle.

“Jak?” prskal Eliot, ale pro jistotu před Chrisem couval. Bohužel, couval špatným směrem a nakonec narazil na zeď. Kdyby couval trochu víc doprava, byly by tam dveře a on by mohl utéct, takhle se k němu Chris přiblížil, pevně ho sevřel a začal ho lechtat. A jelikož byl Eliot lechtivý, tak se během chvilky svíjel a brečel smíchy.

“Patří ti to,” zasmál se Chris, když chlapce po několikaminutovém týrání nakonec pustil.

Eliot se sesul podél stěny a dál se chechtal. Nakonec zvedl obličej, na kterém se stále zračil úsměv, ke Chrisovi. “Myslím, že to s tebou nebude tak zlý,” pronesl a natáhl ruce. Chris ho za ně uchopil a vytáhl ho na nohy.

“Taky si myslím, že by to mohla být docela zábava,” usmál se. “Ovšem teď bysme se oba měli jít převléknout, protože jsme jaksi od marmelády.”

Oba se opět rozesmáli a vyšli ven z kuchyně, kde nechali nedojedenou snídani.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Minde

(minde-real.blog.cz, 22. 5. 2011 18:40)

nepochopí, jak se někdo může bát bouřky *strašně se Elimu směje xD* ale sem se to hodí, Chris jako velkej ochránce :D och, tohle bude ještě zajímavé :D předpokládám, že je dva chceš dát dohromady => Minde se nemůže dočkat :D takže šup sem s pokračováním :P

AnnElfwind

(portae.estranky.cz, 31. 5. 2011 21:32)

Taky sice nechápu, jak se někdo může bát bouřky, *ona ji miluje* ale sem se to opravdu hodí. Navíc je to nejrychlejší způsob, jak je dostat dohromady. A ano, přesně tak, dohromady je dám. Doufám, že už brzy, protože zatím se ještě budou trošku štěkat.
Pokračování by mohlo být snad už během zítřka a omlouvám se za pozdní odpověď, ale něják jsem na nic neměla náladu...