Poslední bitva
Teď postupovali velice opatrně. Ve dne si dávali pozor, aby se nedostali do obydlených oblastí a v noci se snažili urazit co nejvíce cesty. A vnoci je také doháněla Elbait. Ale té to nevadilo, byla ráda za to, že může protáhnout křídla.
Ale i tímto obezřetným tempem postupovali poměrně rychle. Brzy došli do temné oblati, kde museli dávat pozor, aby nezapadli do bažiny. Cítili, že jejich cíl je blízko. Putovali právě temnou mrtvou částí země, když dorazili na ostrůvek, který byl krásně zelený, jako na jaře.
"To je divné, je to tu jako na jaře..." podivila se Adrien, když tam stanuli.
"Také tu jaro je." pronesl nějký hlas.
A zlesa se vynořilo stádo jednorožců. Bylo jich spousta, snad tisíc...
"Jdete sice ke svému cíli, ale ne k vítězství. Borgu o vás ví a posílá k jezeru Smrti svoji armádu v čele s Xanem." pravil hlavní jednorožec, "Xan bude na okřídleném ještěru Graxi. Má celé hordy přízraků, stínů, koster na okřídlených koních, ještěrů... Dovolte nám, abyhom bojovali na vaší straně a tím alespoň trochu vyrovnali síly." domluvil jednorožec.
"Taková nečekaná pomoc by se hodila, ale je to nebezpečné, co když se něco semele...?" pravil po chvíli Sirnix.
"Nemel hlouposti," odporovala Karol, "Bez nich jsme namydlený. Celou cestu jsem cítila, že něco není v pořádku. Vaši nabídku přijímáme." obrátila se s poslední větou na vůdce jednorožců.
"Dohodnuto tedy." řekl jednorožec, "Vyrazíme hned."
A tak se také stalo.
Následující den ráno dorazili k jezeru Smrti. Bylo černé jako nejtemnější noc.
"Co máme udělat?" ptala se Adrien.
"Nevím, ale nejspíše udělat z jezera Smrti zase zpět jezero Života. Tak se totiž jmenovalo kdysi před dávnými věky." odpověděl jí Meridon.
"Ano, ale jak to chceš udělat?" chtěla vědět Karol.
"Jednoduché, porazíme Borga a je to." vypáli Sirnix první, co mu přišlo na jazyk...
Kdyby věděl ,že měl pravdu, mohlo pár věcí dopadnout jinak...
Jak se tak bavili, temné vojsko se lbížilo. Až bylo najednou vidět. A v čele táhl na okřídleném ještěrovi Xan. Všichni ho hned poznali.
"Xana nechte mně, jediná mohu létat." řekla Adrien a nasedla na Elbait. Mezitím si připravovala kouzlo, které mohla učinit jen jednou za život. Kouzlo na přivolání draků.
Ve vzduchu kouzlo vyřkla, ale nečekala, až draci přiletí. Rovnou se vrhla na Xana. Xan byl zdatný kouzelník, ale jeho nevýhodou bylo, že jeho ještěr Graxi neuměl dštít oheň.
Adrien po něm metala blesky, bránila se jeho kouzlůpm, až nakonec Xan skončil na zemi. Rozplácnul se jako placka a jeho Graxi shořel na popel.
Potom se Adrien podívala za sebe a lekla se tak, že málem spadla ze svého draka. Za ní se na černém kostěném draku vznášel sám Borgu.
"Já věděl, že to ten hlupák Xan zbabrá!" zařval a vrhl se na Adrien.
"Ale v tu stejnou chvíli se ve vzduchu otevřela brána a přilétli rudí draci. Všichni se vrhli na Borgua a netrvalo to dlouho a bylo po bitvě. Jakmile byl Borgu mrtvý, všechny jeho ďábelské potvory zmizely.
Zmizeli také draci. Vrátili se branou tam, odkud přišli. Adrien se snesla na zem. Tam stáli Sirnix, Karol a jednorožci.
"Loučíme se s vámi." pronášel právě jejich vůdce, "Sbohem." a zmizeli...
"Kde je meridon?" zeptala se Adrien.
"Padl..." odpověděl tiše Sirnix.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
