Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


První část skládačky

Dívky vstoupily do chodby a ta se za nimy s hlasitým rachotem zavřela.
"Tak, a jsme v pasti," povzdechla si Jenn, "tohle jsi asi v plánu neměla, co?"
"Hele, možná nemůžeme zpátky, ale pokud vím, cesta zpět stejně nevede," odpověděla Adrien, "a co uděláš, když není cesty zpět? Půjdeš dopředu."
S těmito slovy se jí v ruce oběvil plamen, který osvětloval chodbu. V druhé ruce již držela meč. Vykročila do chodby a Jenn, ač neochotně, ji následovala.
Dívky postupovaly vpřed a po chvíli zjistily, že chodba stoupá.
"Myslíš, že se blížíme k východu?" zeptala se s nadějí v hlase Jenn.
"Doufám, ale nespoléhám na to," odpověděla Adrien a dál stoupala chodbou.

 
Jak postupovaly dál, chodba stoupala čím dál strměji. A byla čím dál nižší. Až byla nakonec tak neschůdná, že Adrien nemohla dále nésti meč a tak ho zasunula do pochvy. Bude se muset spolehnout na kouzla.
Postupovaly dál, když najednou Adrien zastavila a to naprosto bez varování, takže do ní Jenn málem narazila.
"Nemůžeš aspoň ceknout, než se tak náhle zastavíš?!" durdila se.
"Promiň, přišlo to bez varování," odpověděla smířilvě Adrien, "ale máme tu menší problém, je tu ďoura."
"Ďoura?!" opakovala nevěřícně Jenn, "tak ji překroč, ne?"
"Věř, že bych ráda a tím se dostáváme k jádru věci, ta ďoura snad nemá konec... Ani za pomoci dračího zraku nedohlédnu na druhou stranu."
"Tak co teď?"
"Nevím," rozhlížela se Adrien po stěnách okolo a přemýšlela, jestli by to třeba nešlo něják přelézt a oblézt a podobně.
Dlouho nemohla nic objevit, až jí najednou zrak padl na prohlubeň známého tvaru.
"Dobře, že jsem tu labuť zase sebrala." zabručela Adrien a zašátrala v kapse.
"Cože?" nechápala Jenn.
"Podívej," řekla Adrien a ukázala na prohlubeň, "zdá se, že další cesta by se nám mohla otevřít stejným způsobem, jako cesta do tohohle tunelu."
"Mně se to nezdá, ale nic jinýho nám asi nezbývá, že?"
"Tak to máš asi pravdu, buď připravená, může se stát absolutně cokoli." S těmito slovi vložila Adrien zlatou labuť do otvoru ve skále a čekala, co se bude dít.
Stejně, jako když se otvíral vstup do chodby, nejprve se nedělo nic. Ale asi po deseti sekundách se otřásl strop. Dívky si nejprve myslely, že je to tam pohřbí zaživa, ale když jim k nohám spadly schody, které vedly kamsi nahoru, v Adrieniných očích zaplály plamínky vítěžství.
"Tak dem, ne?" otázala se Adrien své mladší společnice, sebrala medailon a začala stoupat po schodech.
Jenn, ač nerada, stoupala opatrně za ní.
Netrvalo dlouho a schody se z dřevěných změnily na kamenné a pak skončily. Dívky se ocitly v malé místnůstce s kamenným podstavcem, na kterém ležela divná truhlička.
"Co to má být?" otázala se Jenn, která vykukovala zpoza Adrien.
"Dobrá otázka, běž to zjistit," odpověděla Adrien a postrčila Jenn před sebe.
"Grrr..." zavrčela Jenn, ale jelikož byla strašně zvědavá, opatrně se k truhličce začala přibližovat.
"Počkej," zarazila ji Adrien. Jenn se tedy otočila. "Tohle by se ti mohlo hodit." Adrien hodila Jenn medaionek ve tvaru labutě.
Jenn ho překvapeně chytila. Pak přistoupila k podstavci a začala si prohlížet ten zvláštní předmět, který na něm ležel.
Byla to truhlička, přesně, jak řekla Adrien, ale byla divná, neměla víko, neměla zámek, jen byla krásně vyřezávaná. Jenn se ji pokusila zvednout, ale nešlo to.
"Dej mi tu labuť." Z druhé strany podstavce se natáhla Adrienina ruka a pak se oběvil i obličej.
"Jak ses tam dostala?" zeptala se Jenn.
"Neřeš a dej mi labuť." odpověděla jí na to Adrien.
Jenn jí teda labuť podala a obešla podstavec, aby se podívala, co tam bude Adrien s labutí dělat. Jaké bylo její překvapení, když zpozorovala jim již známý otvor ve tvaru labutě, který se skvěl přesně uprostřed zadní strany podstavce. Nebo to možná byla přední strana... ?
Adrien vložila labuť na místo, kam patřila a překvapeně pozorovala, jak labuť splinula s podstavcem. Teď to vypadalo, jako kdyby tam nikdy žádný otvor nebyl.
"Zvláštní..." zamumlala si Adrien pro sebe.
"Co je zvláštní?" zeptala se Jenn, ale pak vyjekla. Truhlička se totiž právě otevřela.
Adrien to zpozorovala také a rychle se postavila a přešla k Jenn aby mohla nahlédnout, jakýže to poklad se v truhličce ukrývá.
K jejímu překvapení tam byl jen útržek pergamenu a úlomek čepele.
"Co to má být?" zauvažovala Adrien nahlas.
"Kdoví..." odvětila Jenn.
"No, každopádně, když už jsme tady, tak si ty dvě věci můžeme rovnou vzít." S těmito slovy Adrien sáhla pro úlomek čepele a také pro cár papíru.
Jakmile byly věci bezpečně venku z truhličky, místnost se kolem dívek zatočila a když se točit přestala, dívky stály ve vchodu do krypty a dívaly se na měsícem zalitou krajinu a na chrápající Elbait.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář